Vánoce přinášejí i zklamání 

Vánoce přinášejí lidem i zklamání. Nemluvím o ranní kocovině, žlučníkových záchvatech či výdajích, které nutně poznamenají lednový rozpočet, mám spíš na mysli prázdná místa u štědrovečerního stolu, jež člověka tolik bolí... Čím je člověk starší, tím víc bolestně prázdných míst kolem sebe má. Vánoce mohou člověku přinést i mnohá jiná zklamání - např. z nenaplněných očekávání. V mnoha lidech vzbuzuje období Vánoc spíše obavy, protože o to více pociťují svůj vlastní smutek.

Je možné smutek a zklamání z Vánoc zmírnit? 

Je možné smutek a zklamání, které nás mohou o svátcích čekat, přece jen poněkud zmírnit? Vánoční svátky nám především připomínají, že je mnohem radostnější dávat než brát, a proto si zaslouží velký obdiv ti, kdo navzdory všemu dokážou na svá trápení, smutek a těžkosti zapomenout a sdílet radost s druhými. Svatý Pavel říká: „Plačte s plačícími,“ a hned dodává: „Radujte se s radujícími.“ Nejlíp je těm, kdo mají vnímavé a soucitné srdce, a závist, vlastnost tak lidskou a pochopitelnou, dokážou odsunout stranou. Takoví lidé, kteří zapomenou sami na sebe, se pak mohou otevřít radosti, již prožívají ti druzí.

Malému Ježíši lidé nabídli jen ubohou chatrč

Sdílet radost s druhými a zapomínat na své trápení: není to jeden z nejkrásnějších projevů křesťanské lásky? Napodobujeme tak nebeského Otce, který se o svaté noci radoval nad svým synem, děťátkem ležícím na seně, jemuž lidé jako přístřeší nabídli jen ubohou chatrč.

A jestliže zapomenout na vlastní bolest nám připadá jako nedosažitelné hrdinství, jestliže se opravdu radovat nedokážeme, můžeme si alespoň říci, že pravděpodobně prožíváme opravdové Vánoce – podobné těm úplně prvním, kdy Panna Maria a svatý Josef v podmínkách, které si jen těžko dokážeme představit, poprvé spatřili Vládce pokoje.

Podle knihy 
Denise Soneta: Já tě snad přetrhnu,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

Vánoce: svátek obav, zklamání a nenaplněných očekávání...

Vánoce jsou dobrou zprávou o tom, že Bůh se v Ježíši ztotožnil s lidmi. Jeho příchod na zem by se dal očekávat velkolepě, triumfalisticky a ve "světlech reflektorů". Dalo by se očekávat, že samotný Bůh přijde ve slávě, v bohatství a v doprovodu "celebrit". On ale zvolil cestu solidarizace s těmi nejposlednějšími, s přehlíženými a i zklamanými.

Mocný Bůh se narodil jako bezmocné dítě. 
Bohatý Bůh přebýval v chudém chlévě. 
Bůh - největší "celebrita" přišel mezi "běžné" lidi. 
Bůh - pramen naděje, přišel do obav a jistě i do zklamání Marie, kterou nepřijali v žádném hostinci a Ježíše musela musela porodit v jeslích...

To vše proto, abychom uvěřili, že je "Bůh s námi",  že s námi má dobré úmysly, že nám rozumí, že mu není zatěžko vycházet nám vstříc ... do všech našich chlévů obav, zklamání a nenaplněných očekávání.