Dělník se dřel celý den, ale dostal stejně peněz jako ten, co pracoval hodinu

V Bibli najdeme příběh o dělníkovi, který se přišel ucházet o práci ve vinohradu na poslední chvíli. Moc toho nenapracoval, a přece dostal zaplaceno stejně jako ti, kteří tvrdě dřeli celý den. A Bůh na to v tomto příběhu řekl: „Proč mi vyčítáte, že jsem dobrý? Dám mu stejně jako vám.“ Tohle je nesmírně zajímavé. „Proč mi vyčítáš, že jsem dobrý?“

Myslím, že v přeneseném smyslu se tím dělníkem může stát třeba nějaký otec velké rodiny, který přiběhne do kostela na poslední chvíli, uchvátaný, uběhaný, udřený, děti, práce, nedostatek času, ale za Pánem Bohem si přece jen aspoň na chvilku zaskočí. Dostane sice méně, ale zato úplně stejný druh darů, jaké přijímá člověk modlící se po celé dlouhé hodiny někde v klášteře.

Pán Bůh není "na objednávku"

Čas, který věnujeme modlitbě, je sice důležitý, jenže pro Boha žádný čas neexistuje. On je ve věčnosti. My se domníváme, že když se půl hodinky pomodlíme, dostaví se účinky. Když se pomodlíme hodinku, budou ty účinky ještě lepší. A když vydržíme modlit se půl dne, tak už bude dočista všechno O. K.  Opravdu myslíte, že takový je Bůh? 

„Modlení, to je to taková nuda!“ 

Nikdo nemůže disponovat Bohem. Pán nám to občas připomíná. Problém se může skrývat v tom, že se člověk modlí jen kvůli radosti z modlitby a že něco dělá jen proto, že mu to přináší velké potěšení. Modlil se kvůli kráse zpívaných žalmů, možná také kvůli tomu, že měl zalíbení v hudební formě modlitby, a ne pro Boha samého. A tak Bůh někdy způsobí, že se modlitba omrzí a začne se zdát nudná a prázdná jako pochod pouští. Stává se to poměrně často. Když ale člověk tu poušť přečká, Bůh se mu opět zjeví. Zato když si člověk řekne: „Nevyplácí se modlit se, vždyť je to taková nuda!“, znamená to konec.

„Tvrdili, že se vyplácí modlit se. Vyzkoušel jsem si to, a nic. Tak jsem to nechal plavat.“ Tímto způsobem uvažuje celá řada lidí, a bohužel se tím připravují o veškeré šance. Bůh se k dotyčnému sice vrátí, ale nebude to hned. Počká si, až člověk bude ochoten překonat „nudného Boha“. V tom okamžiku ho nalezne a zjistí, že Pán je půvab sám. Naprosté okouzlení. Jenže často se předtím po celá dlouhá léta může projevovat jako nudný.

Vyplatí se vytrvat

Jednou jsem svému známému radil, aby své manželce koupil něco pěkného, nové šaty nebo kabát. Odpověděl mi, že je mu úplně fuk, v čem jeho žena chodí, že pro něj a za něj na sobě klidně může mít pytel. Je to důkaz lásky. Ona se nemusí parádit pro svého manžela, může chodit třeba v pytli. Méně zamilovaný si přeje, aby vypadala krásně. A nějak podobně je tomu i s Bohem. Bůh se někdy pro nás stává tím, o němž mluví z kazatelny zoufale nudný kněz. Proto lidé přicházejí o možnost hlubšího kontaktu. Když ale přemohou svůj odpor a nudu, Bůh se jim začne pozvolna zjevovat ve své kráse.