Ztratil jsem víru

Dobrý den! Jsem po těžké operaci, která Bohu díky dopadla dobře. Prožívám ale naprostou prázdnotu. Nedokážu se modlit a ani nemám touhu...  Je mi 60 let a mnohokrát jsem zažil krizi víry. Ale tohle je něco zvláštního, jako kdybych přišel o čich, nebo o zrak. Vůbec si ten zlom neumím vysvětlit. Jestli jsem se ponořil moc do sebe a do svých problémů? Nevím. Mám ještě pooperační rekonvalescenci v řádu měsíců. Mám spoustu času, nevím, co dál...  je mi to líto. 

Milý..

popisujete své současné prožívání víry tak, že jste ztratil touhu po vztahu s Bohem a že je Vám to líto.  Nejsem si jist, zda je Vám líto, že Vám chybí touha nebo vztah s ním? Myslím si totiž, že obsahem víry by měla být láska k Bohu, vztah. Láska prohlubuje naši touhu a touha zase lásku k Bohu - jsou to vlastně spojené nádoby. Jedna bez druhé možná může být, ale rozhodně ne příliš dlouho.

Možná proto dává Ježíš přikázání (to není jen doporučení!!!): Miluj Pána svého Boha celým svým srdcem. Srov. Mt 22, 37. Ježíš se zde odvolává na židovské vyznání víry z Dt 6, 4-9:

Slyš Izraeli! Hospodin je tvůj Bůh, Hospodin jediný!
Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci.
Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.
Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.
Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.

Z toho vyplývá:
1) K tomu, abychom Boha milovali, se musíme rozhodnout - jde tedy o akt vůle, nikoliv o citové vzplanutí. Viz např. zveřejněný dotaz: Má člověk s duševní nemocí slabší kontakt s Bohem? 

2) Ta slova se nějak do srdce musí dostat - vyžaduje to tedy také (alespoň mírnou) námahu. Jakou? Odpověď je nasnadě: modlitbu. Jedna dobrá rada duchovního života zní: Nevzdávej modlitbu. Modli se o to věrněji, o co Ti to jde hůře.

3) Zajímavé je, že máme vydávat svědectví o svém vztahu k Bohu, o své lásce k Bohu (budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma...) Sdílení s ostatními věřícími o tom, co zakouším ve víře, rozpomínání a sdílení o tom, jak se mě Bůh dotkl, jednoznačně víru posiluje.

My křesťané máme velkou výhodu: víme, že si nás lidi Bůh zamiloval tak moc, že kvůli nám přišel v Kristu na svět. Zvěstoval nám velikost Božího milosrdenství slovem i svým životem, který v posledku daroval za nás.
A tak je naše láska k Němu je odpovědí na Jeho lásku k nám, srov. J 3, 16-21.

Jak bych to tedy shrnul? Chtěl bych Tě z celého srdce pozvat k novému rozhodnutí milovat Boha. Učiň ho hned a pak vždycky znovu, když na Tebe přijdou pochybnosti. Věřím, že pak se dostaví i touha, ale současně věřím, že primární zůstane láska k Bohu.

Milý .., ať Ti Hospodin žehná a vede Tě, zapaluje svým svatým Duchem Tvoje srdce a povzbuzuje Tě k lásce k sobě samému - vždyť Tě miluje jako svého syna.

Linka víry

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry