Dali jste se do služby Bohu. (Řím 6,22) - Citát z Bible na každý den

26. 3. 2020, šape

Zpověď - nikdy by mě nenapadlo zpovídat se člověku

Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Církve, hnutí, ekumenismus

Dobrý den,
Jsem křesťan protestant. Co se týče vztahu k Bohu, jdu k němu přímou cestou. Nikdy by mě nenapadlo se zpovídat někomu jinému místo Boha. Ano, máme vyznávat hříchy jedni druhým, ale to není, že mám ten někdo odpustí. Tak by mě zajímalo, jak může někdo kromě Ježíše s jistotou říct: "je ti odpuštěno?"

 Znám hodně katolíků, kteří jsou vážně skvělí, a nic proti nikomu nemám. Jen by mě to zajímalo, dlouho hledám odpověď. A můžou katolíci přijít před Boží trůn a říct Mu co je trápí? Jeden kluk mi jednou v kostele rekl, že k Bohu by sám nešel.

Mimochodem chodím do církve a nikoli do kostela, a tak se ještě ptám, jsou nějaké protestanské kostely?

Moc děkuji za odpověď
P.S. tyto stránky mám velice ráda

Zpověď by se dala připodobnit k návštěvě doktora

Milá...
děkuji ti za otázky. Z tvého textu vyplývá, že jich je několik. Máš pravdu, že máme vyznávat hříchy jeden druhému (Jak 5, 16). Ale tradice katolické církve se opírá i o Jan 20, 23, kdy Ježíš udílí pravomoc odpouštět hříchy apoštolům a potažmo i jejich nástupcům. Ve středověku přestala praxe vyznávat hříchy veřejně a, snad inspirována Mk 7, 33, se stáhla do ústranní. V osobě zpovědníka je mysticky přítomen Kristus i společenství církve. Takže zpovídající se vyznává „jeden druhému“ i „nástupci apoštolů“ i „Bohu“.

V průběhu prvních pěti století se taky vyvíjel termín svátost. Definice tohoto slova je „viditelné znamení jinak neviditelného Božího projevu“. Když nebudu zabíhat do podrobností (což je veliká škoda), tak církevní autority definovali sedm svátostí, tedy sedm smysly postižitelných znamení. Člověk prostě je psychosomatická bytost a potřebuje se přesvědčit, sáhnout, slyšet, chutnat. U zpovědi je tím hmatatelných – slyšitelným a) vyznávaný hřích; b) slovo odpuštění.

Zpověď by se dala také připodobnit k návštěvě doktora. K doktorovi nemusíme, pokud si myslíme, že nemoc vyléčíme sami, ale pokud ne, je moudré ho navštívit. A nejen to, musíme mu ukázat ránu i na choulostivém místě, i když se bojíme, stydíme. Jen tak může lékař stanovit diagnózu a terapii.

Také se zpověď dá přirovnat k rodičovské výchově. Rodiče s námi někdy nesouhlasí, ale přesto nás mají rádi. Cení si upřímnosti. A my potřebujeme občas slyšet, že ačkoli s námi nesouhlasí, stále s námi počítají a dávají nám šanci.

Zpověď by se dala také přirovnat k pohledu do zrcadla. Zrcadlo nám totiž řekne, zda máme skvrnu na tváři ať se nám to líbí nebo ne. A zde je někdo víc než zrcadlo, které nám řekne pravdu o nás samých niternější.

Zpověď je možné přijmout i jako „nácvik“ stanutí před božím trůnem. Jako biblické reminiscence bych uvedl třeba Lk 5, 8 nebo Mt 25, 31-45. Tehdy totiž uvidíme ne již jako v zrcadle, ale tváří v tvář (srov. 1 Kor 13, 12). Díky zpovědi máme možnost žít již dnes cosi z věčnosti.

Pokud si myslím, že ti rozumím, tak ten kluk měl svým způsobem pravdu. Křesťanství není individualistickou cestičkou do nebe, ale sdílením, společným putováním, společným bojem, společným úsilím, samozřejmě s individuální zodpovědností.

Poslední tvá otázka je tak velice zajímavá. Například v ruském jazyce je slovo církev stejné pro shromážděné křesťany jako pro budovu. Slovo kostel je tuším od latinského „castellum“ čili hrádek. Možná proto, že v době christianizace naší vlasti budovy kostelů sloužili jako pevnosti. Jinak latinsky se církev řekne ecclesia. Je to slovo z řečtiny „ek-kaleino“ a znamená to svolat. Ecclesia označuje současně budovu jako i společenství Pánem svolaných učedníků. Křesťanské kostely byly vždy typické tím, že to byly budovy, kde se sešli všichni věřící, nejen kněží (oproti pohanským chrámům, kam měla přístup jen zasvěcená osoba). Myslím si, že je docela jedno, jestli se říká jdu do kostela nebo do církve. Obojí je správné a možné.

Protestantské kostely samozřejmě existují. Je více jak tisíc nekatolických církví a ty svá místa setkání nazývají různě, dávají jim různou váhu. Někdo si pronájímá tělocvičnu nebo nějaký veřejný sál, jiná církev vyhrazuje toto místo pouze a výhradně bohoslužbám na rozdíl od jiných společenství, která v těch prostorách pořádá rozmanitý kulturní či sociální program.

Doufám, že jsem ti odpověděl alespoň částečně na tvé otázky. 

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných

Témata: zpověď, kostel, pokání

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my
(19. 10. 2021) A přesto je optimistická a pozitivní…

Čsopis IN! pro dívky / říjen

Čsopis IN! pro dívky / říjen
(8. 10. 2021) Pro někoho může být podzim smutné období, hlavně, když celé dny proprší. Pro někoho je to roční období plné klidu a…

Můžete podpořit „svůj“ hospic

Můžete podpořit „svůj“ hospic
(6. 10. 2021) V sobotu 9. října se připomíná Světový den hospiců.

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

(3. 10. 2021) Co nám nabízí svědectví Františka z Assisi dnes?  (odkaz na pastorace.cz)

Svátek andělů strážných 2.10.

Svátek andělů strážných 2.10.
(1. 10. 2021) Pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl. Naslouchej jeho hlasu. Můj anděl půjde před tebou, praví Bůh.…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2021) Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce…