Život po vzkříšení

Dobrý den,
myslím, že většina lidí se obává smrti, i když věří, že život smrtí nekončí. My křesťané věříme dokonce ve vzkříšení těla a novou Zemi. Otázkou ale je, jak takový život po vzkříšení v "novém světě a novém nebi" bude vypadat? 
Jak to asi bude, když člověku zemře partner/ka a najde si někoho jiného? Bude  pak s prvním nebo s tím druhým nebo s oběma? 

Vím, že v evangeliu sv. Matouše (Mt 22,30) se  píše, že po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy a že lidé se už nežení či nevdávají a žijí jako "andělé" v nebi. Znamená to tedy, že např. rodinní příslušníci (matka, otec, partner, děti,...) budou jen naši "známí"? Známí tak jako ostatní vzkříšení lidé?

A pokud budeme brát v úvahu to, že už se poté lidé nebudou ženit či vdávat, co třeba ti, co zemřeli svobodní a bezdětní, i když si celý život přáli mít někoho po boku a mít "potomky", ale nebylo jim dopřáno? 

A nebudou pak lidé "bezpohlavní", když nebudou toužit po druhé osobě nebo např. manželé, kteří se celý život milovali?

Možná jsou to  zbytečné otázky, kterými  není nutno se zabývat. Možná nezbývá nic jiného, než se nechat překvapit, jaké to pak bude, protože to nikdo nedokáže odpovědět...

Dobrý den,
myslím, že  odpověď na své otázky naleznete ve své poslední větě:  nezbývá, než se nechat překvapit, protože „ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo…“

Dokonalá a naplněná láska, která nás čeká v nebi, je nad naše představy. Budeme milovat každého (a každý nás) nevýslovnou láskou, ve které nebude hrát roli ani tělesná přitažlivost, ani pozemské vztahy, příbuzenství, manželství nebo rodičovství. V tom vztahu nebude ani vlastnění, ani výlučnost, jen vděčnost, chvála, úžas nad krásou toho druhého. Bude to zkrátka láska zcela jiného řádu než ta, kterou známe teď.

Už i na zemi na sebe bere láska různě zralé podoby: něco jiného je, když pětiletý hošík „miluje“ holčičku ve školce, jiná je pak jeho zamilovanost (k téže dívce) v dospívání, jiná na počátku manželství a na jeho konci. A když tento „vývoj“ lásky prodloužíme za hranice smrti, můžeme si představit, že nebešťan se bude usmívat nad svou někdejší manželskou láskou asi jako teď se usmívá nad svou láskou, kterou měl v mateřské školce ke své k nynější manželce.
V nebi budou všichni milovat a budou milováni plnou láskou. Takže nepřijdou zkrátka ani ti, kteří za svého pozemského života mnoho štěstí v lásce neudělali.

Myslím ale, že přece jen bude pro nás rozdíl mezi těmi, které jsme za života ani neznali, a těmi, kteří s námi šli kus cesty a stali se tak součástí našeho života, součástí nás samých. A právě proto budou nějakým způsobem i v nebi blízko nás, zůstanou součástí našeho bytí, a tak bude naše láska k nim jakoby „aktuálnější“ a zřejmější, i když ne silnější než k jakémukoliv jinému nebešťanovi.

Měl-li muž dvě ženy za svého života, budou mu obě blízko, každá jinak. Nutno přiznat, že někteří muži, méně často ženy, k tomuto typu lásky směřují už za tohoto života.

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Eschatologie