Závislost na mobilu

Dobrý den,
velmi mě trápí můj syn (18), který tráví poslední roky stále víc času na mobilu. Skoro celé odpoledne (v sobotu a v neděli skoro celý den) a vždy dlouho, dlouho do noci, resp. dlouho přes půlnoc. Myslím, že se nějak přes mobil kontaktuje s kamarády, něco spolu neustále řeší, a zřejmě hraje hry, nevím ale přesně co, ani co dalšího přes mobil sleduje (neřekne nám to).

Minimálně 3 roky se to snažíme s ním řešit, rozebírat, argumentovat... Modlíme se denně s manželem, snažili jsme se už dříve o různá omezení - vypínání wifi na noc atd., ale přineslo to vždy jen vztek z jeho strany, zablokování, hádky...  Už jakékoli zavedení řeči na téma "mobil" v něm nastartuje vztek a slovo "závislost" vůbec neuznává. Má pocit, že má věci pod kontrolou, ale mně se zdá, že vůbec ne. Vždycky argumentuje tím, že v jiných křesťanských rodinách je to stejné a že tam kamarády nikdo neomezuje. Trápí mě, že nespí, téměř každodenně usíná s mobilem v ruce při rozsvíceném světle a blikajících PC, sluchátkách atd.  Navíc v pokoji má příšerný (!!) nepořádek, nemohu se spolehnout, že pomůže s tím, co slíbí.

 Asi před rokem jsem se telefonicky ptala psychologa a on řekl, že dokud zvládá školu, je to v pohodě. Školu zvládá velmi dobře, je velmi inteligentní, zvládá i skaut, ale jinak nic dalšího. Nevím, jestli ho mám nechat, nenapomínat, nic neřešit, nebo se snažit o změnu..., ale bojím se, že je na mě už alergický a že ho vnitřně ztrácím :(

Vím také, že bojuje s pochybnostmi o víře. Je mi z toho opravdu moc těžko, prožívám to jako svou velikou bolest. 

Vážená paní J.,
prožíváte jistě oprávněné obavy o Vašeho syna, který tráví mnoho času na mobilu. Tyto obavy provázejí mnoho rodičů, kteří si kladou otázky typu „co mám udělat, aby se situace změnila“. Přiznám se, že uspokojivou odpověď Vám asi nedám.

Sám jsem rodičem a mohu Vás ujistit, že prožívám podobné obavy. Můj syn tráví také (již několik let) mnoho času s mobilem a počítačem, také hraje hry přes den a dlouho do noci. Na naše námitky je alergický a reaguje podrážděně. Ve svém pokoji má také nepořádek. Zároveň je již plnoletý, chodí do práce a dálkově studuje vysokou školu. Nemohu ale říct, že je závislý na hře, protože ostatní povinnosti zvládá. V případě závislosti by tomu tak nebylo. Mám za to, že dnešní generace je odlišná a má svůj způsob zábavy, který nám, dospělým, přijde zvláštní a cizí.

Vaše námitky (dle mého názoru) příliš nezaberou, právě naopak. Možná byste ale mohla zkusit projevit upřímný zájem a zeptat se ho, co hraje, jak ho to baví, zda se mu ve hře daří a podobně. Zkrátka, projevit zájem o hru. Možná bude překvapený, že mu nic nevyčítáte, ale zcela upřímně se o jeho hru zajímáte. Může to na něho dobře zapůsobit a minimálně uklidnit situaci. Prosím, abyste ale postupovali citlivě, bez náznaku výčitek a napomínání. Váš syn musí mít pocit důvěry a jistoty, že ho přijímáte se vším. Tedy i s jeho nedostatky a chybami.

Co naopak děláte velmi dobře a co je naprosto nezbytné, jsou vaše opakované modlitby. Za Vašeho syna, za Vaše děti, za Vaši rodinu. Je to skutečně mocná zbraň a pomoc. Mnohdy to tak sice nevnímáme, ale věřte, že tomu tak skutečně je. Pokračujte v tom, prosím.

Přeji Vám, abyste byli i nadále funkční a krásnou rodinou, kam se Vaše děti budou rády vracet.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti