"Zapři sám sebe". Je nutné vycházet mile se všemi lidmi?

Od mala problém mám s navazováním kontaktů a získáním přátelství, a to zejména pokud se jedná o kolektiv (čítající více než 3 lidi). Jsem introvert a stačí mi jedna kamarádka / kamarád z kolektivu. Ale ani tak ho neumím praktikovat v rámci většího kolektivu. Často to pak vypadá, jako bychom se chtěli stranit..  Jenže se svým psychickým zraněním z dětství, povahou, dědictvím po předcích, výchovou, apod. mi dělá problém kolektivní přátelství, společenství, zapojení do veřejných prací ve farnosti, v práci, apod.

Navíc mám takovou asi iluzi, že je nutno vycházet mile, příjemně a vstřícně se všemi, tedy i s těmi, kteří mají jiný názor, jsou nevstřícní, nemilí, odtažití, a nebo jsou v podstatě přímo proti mně. Snažím se do lidí vcítit,  chápat jej s ohledem na jejich individualitu. Často to nakonec vypadá, že nemám vlastní názor, a že každému chci podlézat, měním své názory na povel, a pak se ve mně nikdo nevyzná, jsem nedůvěryhodná, neberou mne vážně, nemám respekt ani autoritu.

Nedávno jsem si uvědomila, že mé názory a postoje jsou ovlivněné mými dary, výchovou, zkušenostmi, potřebami a omezeními apod. A že jejich obdobně. Že není třeba se trápit, že mi nerozumí, že se neshodneme,  neboť mají/ měli ono vše zmíněné jinak.

Mám se ale nadále snažit s každým vycházet dobře, ač mne "nemusí", nechápe, odmítá nebo  proti mně přímo brojí? Někdy mě taková konfrontace úplně paralyzuje a nemám na to  říct protivníkovi svůj názor do očí. 

-redakčně upraveno-

Jste introvert, takových je třeba, protože jsou to lidé hlubocí, kteří nemluví často, ale když něco řeknou, je to většinou pro okolí cenné.
V první části dopisu to vypadá, že jste takto spokojená, víte, jak se sebou i ostatními vycházet po mnoha obtížích v dětství, o kterých se  zmiňujete. Píšete: není třeba se trápit, že mi (ostatní) nerozumí, neboť mají/ měli ono vše zmíněné jinak. Je to přesně tak.

Pak je tady ale problém, že cítíte jakoby tlak okolí, na změnu svého názoru k jejich obrazu.
Je otázka, zdali je takový tlak okolím opravdu většinově vyvíjen (někdy snad) nebo je to jen Váš výklad. Třeba jste opakovaně v minulosti tlak zažívala v dětství a nyní, kdykoli někdo přijde s jiným názorem, přináší onen pomyslný tlak z dětství?
Nenechte se zviklat, určitě si nemusíte rozumět se všemi, mít stejný názor jako ostatní a rezignovat na svůj. Ba přímo naopak. Každý má právo svůj názor, ví proč takový má, a také tím jsou svět/farnost/společenství tak pestré a mohou se doplňovat a obohacovat, být živým organismem.

Člověk nemusí a vlastně ani nemůže s každým dobře vycházet, to bychom už byli v ráji, kde je vše jasné a krásné, bezkonfliktní, plné porozumění. Ale nakonec s člověkem, který má jiný názor, nemusíte přicházet ani do střetu. Vy si ponecháte názor svůj a on také. Můžete se v klidu rozejít.

Snad byste mohla vyhledat nějakou terapii, kde by Vám pomohli najít zdroj Vašeho silného pocitu ohrožení. Jistě by Vám pomohli vyznat se v tom, co se ve Vás děje při konfrontaci s  "útočníkem".

Jako člověk máte svou hodnotu, nikdo  ji nemusí potvrzovat. A pokud Vám někdo doslova škodí, je třeba dělat kroky ke své ochraně. Nemusí to být přímý boj o názor, o to, jestli mu odpovím. Vy se s takovým člověkem nemusíte vůbec bavit.  S těmi, kteří jsou nám obtížní, čas netrávíme. Jsme raději s blízkými lidmi. 

Je těžké odpovědět v několika řádcích na situaci, která je jistě složitější, než se dá v mailu vyjádřit.
Ještě mám pro Vás tip na knihu Introverti v církvi nakl. Paulínky,  ta by mohla vnést do Vašich potíží světlo.

Přeji Vám dobré rozhodnutí a odvahu ke krokům, jak Váš problém vyřešit. Doufám, že jsem němu přispěla několika poznámkami a pomohla najít aspoň začátek cesty k řešení. Určitě na Vás vzpomenu v modlitbě.

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Sebepřijetí