Vztah k materiálním věcem vs. vztah k Bohu

Dobrý den,
celý život jsem byla zvyklá na prostředí, kde se spíše hromadilo.... s odkazem na to, že se to určitě jednou bude hodit. Když jsem se odstěhovala,  zjistila jsem, že toho vlastně moc nepotřebuju a kupy věcí jsem se zbavila. Ježíš neměl vůbec nic a byl laskavý, milující.  Nechala jsem si tedy jen nezbytné věci, i když si uvědomuju, že u některých jde o nadstandard - více oblečení, nějaké zařízení na cvičení, které mě baví...

Tím, že jsem se zbavila nepořádku, se mi hrozně ulevilo i duševně, teď jsem já pán svých věcí a ne naopak. Cítím se mnohem svobodnější a to i ve vztahu k Bohu. Mám pocit, jako bych Bohu vytvořila víc prostoru.  Je to možná hloupá myšlenka, ale mám pocit, že jsem nepořádkem, věcmi, co nepotřebuju, jen lepila místo, které patřilo Bohu. 

Vždycky jsem věřila, že Bůh miluje každého a chce pro nás jen to nejlepší, ale hlodal ve mě pocit, že si to z nějakého důvodu nezasloužím, že jiní jsou prostě pro Boha důležitější, ale teď konečně zažívám radost.
Omlouvám se za asi ne úplně jasný mail a děkuji za jakoukoli reakci.

Milá ...
z Vašeho psaní čiší radost z toho, že si konečně můžete zařizovat život podle svého a také prakticky nacházíte, jaké podstatné místo v něm má Bůh.
 
Je skvělé, že vztah s Bohem se snažíte klást na první místo, a tím roste i Vaše jistota v samostatném životě. Boží milosti si opravdu nikdo nezasloužíme, přesto nás náš Pán opečovává s láskou, ať žijeme v jakémkoliv prostředí a situacích. Mohli bychom říct, že i když On přátelství s člověkem nepotřebuje, přesto o každé stojí. A když my stojíme o jeho, je dobře dělat vše pro to, co k upevnění přátelství s Bohem vede. Tedy pokud vidíte, že zjednodušení a zkrášlení Vašeho způsobu bydlení, omezené vlastnění věcí, péče o svou fyzičku Vám v tom pomáhá, dává víc prostoru pro žití s Bohem, je to dobře, že svých možností využíváte a vše k Bohu směřujete. Buďte vděčná za to, co můžete svobodně dělat a užívat.
Prostředí, ve kterém člověk tráví svůj čas, jistě ovlivňuje i jeho duši, takže je dobře se obklopovat něčím dobrým a jednoduše krásným, pokud to jde. Ale také mít na zřeteli, že Bůh, který je nejvyšší Dobro a Krása, působí všude, tedy i v prostředí nepříjemném, nepřátelském, v obtížných i zlých lidech, těžkých situacích. Člověk by se měl asi naučit být schopný žít na těchto okolnostech nezávisle, jak píše sv. Pavel v listu Filipanům:

„… Já jsem se naučil být spokojen s tím, co právě mám. Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Jsem důvěrně obeznámen vůbec ve všem: v sytosti i hladovění, v nadbytku i nedostatku. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“ Fil 4,11-13)

Tedy i náš vztah k různým věcem by měl být rozumný podle této biblické rady. Nelpět na jejich hromadění, vlastnění a opečovávání, ale také to stále neřešit jako hlavní cíl. Umět žít šťastně a svobodně s věcmi i bez nich, podle toho, co a jak mi k tomu pomáhá. Nezakládat si ani na svém „bohatství“, ale ani na své „chudobě“, a spíše se naučit tím, co mám, být prospěšný druhým. Nesloužit věcem, ale aby věci sloužily lidem.

Nejde o to vše v sobě a kolem sebe jen vyprázdnit, ale spíš smysluplně užívat, což může každý vidět individuálně jinak. Soustředění jen na spokojené bydlení a plnění vlastních představ v sobě skrývá nebezpečí, že člověka časem ukolébá v nějaké pohodlnosti a sobectví, a neposune ho v poznávání Boha.

Přeji Vám k tedy dostatek moudrosti Ducha Božího.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Hledání smyslu života