Vlk s beránkem v budoucím světě?

Milosrdný a milostivý je Hospodin,
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem
a soucit má se všemi svými tvory.
Žl 145
V konfrontaci se skutečností tohoto světa a brutalitou v přírodě mi tento verš připadá jako ironie.
Podobně "Hospodin je můj pastýř,nic nepostrádám." Pokud stojíme v tváří v tvář nepravdivým výrokům, to nás má upevnit ve víře?

Ve Vašem dotazu cítím náznak hořkosti, že reálný život a jeho eventuální ideály (v tomto případě křesťanské), jak bývají někdy verbálně anebo písemně prezentovány, neběží v souladu s Vašimi představami. Popisujete diametrální rozdíl mezi teorií a syrově tvrdou každodenní praxí. …A máte skutečně pravdu, je to tak.

Praxe lidských skutků nekopíruje inspirované slovo Boží v Bibli, ale ani s ústavami různých států si jejich politici a vlády příliš nelámou hlavy. Listina lidských práv a svobod rozhodně není stoprocentně naplňována v žádné zemi, Občanský zákon občané vědomě porušují, trestní zákoník jakbysmet. Dost možná, že Vy sám, když sedáte za volat svého auta nebo jako turista za řídítka elektrokola, koloběžky, nenaplňujete do puntíku literu zákonného předpisu O provozu na pozemních komunikacích apod.

Je to prostě proto, že legislativní předpis je pouhou snahou občanů a jimi volených orgánů státní správy nebo místní administrativy, vymezit mantinely natolik jasně, aby bylo všem pochopitelné, kde začínají nebo končí moje práva v souladu s právy a omezeními mého souseda. Bez těchto lidských norem by vznikal ve společnosti chaos a dezorientace. Soudy by nemohly pracovat a spory rozhodovat.

Diametrálně jiný pohled na člověka nabízejí texty Písma. Bible a tedy i žalm 145 ze kterého citujete, není primárně právní předpisem, ale souhrnem osobních i společných zkušeností starozákonních generací s Bohem (tedy Pánem kosmického rozměru, kterého nelze ani dost dobře pojmenovat : Jsem, který jsem…). Používaný termín Bůh není vlastní jméno boží.

Základem jejich očekáváním, byly jejich osobní a kmenové zkušenosti s tím, kterého nazývali jejich kněží Elohim/Jahve. Během mnoha generací tvrdých, především společně prožívaných historických událostí se starozákonní židovský národ soustředil na postavu a příchod Mesiáše/hebrejsky Krista (Božího vyvoleného), od kterého se odvíjela jejich naděje na totální změnu jejich národní existence.

Kněží a lid kladli ve svém očekávání především důraz na triumfální jednorázovou politickou změnu, která by jim zajistila náboženskou nezávislost na okolních pohanských národech. Ta se však nekonala.
Na tehdejší historicky dokladovatelné scéně se v čase, a téměř nepozorovaně, se objevil syn tesaře Ježíš – navíc člověk z jejich středu – aby o sobě prohlásil, že je Boží Syn tzn. po generace předpovídaný a očekávaný Pomazaný. To byl v představách tehdejších lidí naprostý šok, a to i navzdory do té doby nevídaných událostí uzdravování nemocných a duchem zla postižených včetně vzkříšení mrtvého Lazara, dcery Jairovy a dalších…

Tvrdošíjně odmítali uvěřit tomu, co na vlastní oči viděli nebo vlastní uši slyšeli. Kněží a lidé měli svoji generacemi fixovanou vizi, jak má vypadat a probíhat příchod očekávaného Mesiáše. Nechtěli slyšet od Ježíše, že Jeho Otec je Láska, jejímž zásadním atributem je milosrdenství a svoboda. Že jsou spolu v dokonalé jednotě. Nabídku této svobody k vzájemné lásce od Něho mnozí odmítli a dál preferovali plnění stovek rituálních nařízení a tradičních zvyků… Poznat znamení doby, vystoupit ze zajetých stereotypů, což se tehdejším židům příliš nedařilo, je výsledek působení Ducha sv., kterému je moudré se svobodně a denně otevírat.

Ježíš tehdy ani dnes nepřichází nalévat do hlav lidí doktrínu o Božím království, podpořenou spoustou závazných předpisů, ale spíše doporučuje a radí, jak má člověk jako svobodný tvor používat v mezilidských vztazích svůj intelekt.

Křesťan, který to pochopí, nepotřebuje kritizovat své bližní a přes jejich záda tzv. zachraňovat svět před klimatickou, energetickou, monetární, hospodářskou a kdoví ještě jakou krizí, ale potřebuje moudrou pokoru a odvahu ke svědectví Pravdě, aby se čelem postavil ke lžím a totalitním manipulacím okolního světa.

Pokud si vytvoříte intimně osobní vztah s Bohem (potažmo s Kristem: „Kdo vidí mně, vidí Otce…“) a nabídnete mu svůj osobní potenciál – duchovní i intelektuální – pak tím odstartujete cestu dobrodružství víry, vedle kterého bude let kosmonautů na měsíční povrch pouhou selankou. V komunikaci s Bohem vždy platí, že: …“Kdo tluče, tomu bude otevřeno…“ Každým dnem jsme na tahu.

Přeji mnoho štěstí a odvahy.


Doporučujeme rubriku Zlo a utrpení ve světě

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Zlo a utrpení ve světě, Pochybnosti a krize víry