Úzkosti a pochybnosti - přecitlivělé svědomí

Prosím Vás o radu... mám podezření, že jsem tak nějak "získala" přecitlivělé svědomí. Mám pocit, že pořád těžce hřeším a nedávno jsem kvůli tomu měla opravdu úzkosti. Připadala jsem si strašně vzdálená Bohu. Pořád se nemohu vyznat v tom, jak je to s těžkým hříchem, a to mě nejvíc děsí. Jestli to dobře chápu, tak v těžkém hříchu opustí člověk Boha, ne Bůh člověka. Ale když se člověk v tom už motá a prosí Boha, slyší Bůh jeho modlitby? Nechci, aby mě moje svědomí oddělovalo od Boha, od svatého přijímání. Modlím se k Pánu Ježíši, aby mě vysvobodil, ale bojím se, že jsem opravdu provedla nějakou závažnou věc a že mě neslyší. Už opravdu nevím, kudy kam. Děkuji za Váš čas, zdraví K.

Milá...

 Můžete v pokoji důvěřovat Bohu, že je s Vámi, že Vás slyší. Bůh slyší vždy a nezáleží na tom, co člověk zrovna prožívá. Když mají rodiče opravdu rádi dítě, mají ho rádi vždy, za každé situace. A za každé situace ho slyší a jsou mu nablízku. Stejně i Bůh nás. Co se týká Vašich pochybností, pokud máte strach, jestli jste neudělala těžký hřích, nejspíš jste žádný neudělala. Těžký hřích nejde spáchat “omylem”, aby o tom člověk nevěděl. Aby člověk udělal těžký hřích, je potřeba naplnit vždy tři věci: že jde o vážnou věc, že ji člověk dělá vědomě a dobrovolně. Pokud jakákoliv podmínka není splněná, nemůže jít o těžký hřích - např. pokud něco udělám z úzkosti, z napětí, pod tlakem, částečně nevědomky, nejde o vážnou věc… Někdy nám tyto pochybnosti můžou bránit na cestě k Bohu - že místo abychom mu věřili a žili s ním, zaobíráme se svými pochybnostmi. Takže se z celého srdce můžete v pokoji “rozeběhnout” za Ježíšem, protože on Vám dává své srdce. A pokud by Vás někdy trápily nějaké pochybnosti, můžete si o tom popovídat s knězem, kde žijete.

Přeji Vám radostnou cestu s Bohem.



P.S.: K problému doporučuji také zveřejněnou odpověď z našich stránek: Úzkostlivé svědomí 

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích