Poslušnost a svoboda v církvi; Boží milosrdenství vs. Boží spravedlnost

Rád bych se zeptal, kde jsou hranice kolektivní poslušnosti a individuální svobody v církvi - např. poslušnost věřících papeži?

A druhá otázka: Boží milosrdenství vs. Boží spravedlnost. Otec z podobenství o marnotratném synu k němu byl milosrdný, ale nespravedlivý. Stejně tak v podobenství o dělnících na vinici - odměna byla stejná, ať pracovali celý den nebo jen hodinu. 

V podstatném jednota, v ostatním svoboda...

V rámci katolické církve platí augustinovské "v podstatném jednota, v ostatním svoboda". Poslušnost člena církve vůči svým představeným (tj. především vůči vlastnímu biskupovi a v posledku též papeži) se týká naukových a jurisdikčních otázek. Ta je samozřejmě podřízena víře církve, totiž  evangeliu. Doporučuji v této souvislosti Katechismus katolické církve 897 a násl.

Ad vztah milost-spravedlnost: k této otázce napsal pěknou encykliku Jan Pavel II., která pojednává o Božím milosrdenství a jmenuje se Dives in misericordia. To nejpodstatnější tam naleznete v odst. 4:

"Boží milosrdenství vyjadřuje Starý zákon mnoha výrazy různého obsahu, které však jakoby ze všech stran směřují k jednomu základnímu významu, aby tak vyjádřily transcendentní bohatství milosrdenství a zároveň ho mnohotvárně přibližovaly člověku. Starý zákon povzbuzuje lidi v neštěstí, zvláště ty, kteří jsou obtíženi hříchem, i celý Izrael, který měl smlouvu s Bohem, aby se odvolával na Boží milosrdenství, dovoluje mu, aby mu naprosto důvěřoval, připomíná mu je v dobách úpadku a zoufalství. Potom zase za milosrdenství děkuje a oslavuje Boha, kdykoliv se projevilo a naplnilo v životě národa nebo některého jednotlivce.

Tímto způsobem je milosrdenství jakoby stavěno do protikladu k Boží spravedlnosti a velmi často se ukazuje nejen jako silnější, ale i hlubší než ona. Již Starý zákon učí, že spravedlnost je sice opravdovou ctností u člověka a u Boha znamená jeho transcendentní dokonalost, ale láska je přesto "dokonalejší", to znamená větší v tom smyslu, že je prvotní a základní. Láska umírňuje spravedlnost a spravedlnost jí v konečném důsledku slouží. Prvenství a přednost lásky před spravedlností (což je charakteristické pro celé Zjevení) se projevuje právě skrze milosrdenství. "

A dále v odst. 5 přímo k Vaší otázce:
"V podobenství o marnotratném synu se ani jednou nevyskytuje slovo "spravedlnost", podobně jako v původním textu není ani výraz "milosrdenství". Přece však je do samého jádra evangelijního učení velmi pečlivě vepsán zvláštní vztah spravedlnosti a lásky, který je vyjádřen jako milosrdenství."


 

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů