Spása jako odměna za víru?

V Novém zákoně jsem narazil na místa, která podmiňují lidskou spásu vírou. A naopak: tomu, kdo neuvěří, předpovídají Boží hněv a odsouzení (např. Jn 3,36: Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. Nebo  Mk 16,16: Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.)  

Připadá mi to jednak jako nespravedlivé, ale jednak především jako nesmyslné. Pokud je Bůh stvořitelem člověka, proč podmiňuje spásu naší vírou? Proč mu vlastně na naší víře tolik záleží? Proč víru odměňuje, proč ti, kdo věří, mají privilegované postavení?

Milý příteli,
ptáte se, proč Bůh podmiňuje spásu člověka vírou v něho. Chtělo by se mi doplnit, když kolem sebe potkáváme lidi, kteří žijí krásný život a přitom dar víry nemají. Bude věčný život v Boží blízkosti odepřen těm, kteří, jak se zdá, žijí podle Boží vůle, i když Boha nepoznali?

Věříme přece, že Bůh stojí o každého z nás, že touží, aby všichni jeho tvorové byli spaseni, abychom prožili šťastný život na zemi, který bude pokračovat na věčnosti ve společenství s ním.

Bůh však také velmi stojí o to, abychom v něho věřili, abychom jemu věřili. Je to přirozené. I naše lidská zkušenost říká, že manželství nemůže být šťastné a naplněné, když manželé nebudou mít víru v sebe navzájem, přátelství nemůže být opravdové a trvalé, když přátelé nemají skutečnou víru v sebe navzájem.

Jsem přesvědčen o tom, že Bůh v člověka věří. A aby náš vztah k Bohu byl tím opravdovým osobním vztahem, je třeba, abychom i my Bohu věřili. Abychom věřili, že to, co Ježíš, Boží Syn, řekl, je pravda a byla řečena k naší orientaci v životě, v tomto světě, s nabídkou prožít život šťastně. Abychom věřili, že do jakých situací nás Bůh v životě staví, má svůj smysl, i když nám někdy hned není jasný. Abychom věřili, že prožít život v lásce k druhým lidem, někdy i v oběti, má i pro nás smysl a umožní nám prožít život šťastně.

Spásu já nevnímám jako odměnu za „výkon“ člověka nebo za přijetí něčeho nepříjemného či obtížného. Spása člověka je přece jakýmsi vyústěním touhy Boha mít člověka ve své blízkosti a touhy člověka být navázán na Boží záměr s ním a být sladěn s jeho vůlí. V tomto smyslu je víra opravdu důležitá, ba nezbytná.

V této mojí víře, že Bůh touží po spáse každého člověka, pak není možné přijmout názor, že Bůh odmítne spásu člověku, který se s ním nikdy nesetkal, nebo člověku, který třeba kvůli tomu v jaké rodině nebo v jakém světadíle se narodil, dostal jinou nabídku prožití šťastného života v lásce k druhým. Vždyť prožít život v souladu se svým svědomím je také snahou, byť nevědomou, o hledání Boží vůle.

S pozdravem
Linka víry

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus