Sebeukájení - problém/ hřích?

Dobrý den. Zdravím vás a moc děkuji za tuto Vaši službu.

 Již delší dobu mě trápí jedna věc, na kterou bych se chtěla zeptat. Je mi 30 let a po nevydařeném vztahu žiji sama. Za poslední roky si ve svém životě čím dál víc uvědomuji, jak je pro mě důležité čerpat z přijímání svátostí. Eucharistie je mi opravdovou posilu do mého samotářského života. 

Nyní k mému dotazu. Bohužel často odkládám svátost smíření, ke které se mi nechce chodit. Stydím se vyznat hřích proti 6. přikázání (masturbace), řeším, co by si o mně náš kněz pomyslel...
Už mnohokrát jsem si říkala, jestli je to vůbec hřích a jestli to mám vyznávat, ale stydím se ho na to i jen zeptat. Zhřeším  tak 1-2x do měsíce. Když je mi zle, bolí mě hlava, nemohu usnout, masturbace uvolní mé tělo. Pak je mi dobře. Z jiného důvodu ne - tomu se bráním a vlastně tuto potřebu zas až tak nemám.

Můj dotaz tedy zní: jedná se v tomto případě o hřích, který je nutno vyznávat ve sv. smíření? Když jsem to jednou vyznala tak mi kněz řekl, že to hřích je, že mě to nesmí svazovat,  ale ať se toho nebojím/nemám z toho trauma, že s tím má problém spousta lidí.   Myslím si ale,  že mě tento hřích nesvazuje. Když jsem v pohodě, ovládnu se. Je to hřích?

Dobrý den.
Děkuji Vám za ocenění naší práce i důvěru, s kterou se na nás obracíte. Pro nás zpovědníky platí zásada věřit kajícníkovi. To znamená, že když mi kajícník řekne, že něco považuje za hřích, beru ho vážně. A když mi řekne, že něco za hřích nepovažuje, beru ho také vážně. Řečeno jinak: To vy, zpovídající se, nám říkáte, co pro vás je hřích, co ne a ideálně také, proč. Já vám mohu, ve shodě se zmíněným zpovědníkem říci, že sebeukájení patří mezi skutky odporující desateru a že objektivně má znaky přestoupení Božího zákona v oblasti lidské sexuality.

Zásadní však je, co Vám říká Vaše svědomí, ne, co píší příručky. Pokud Vám svědomí říká, že je to lék a ne hřích – tak jsem to alespoň pochopil – pak je třeba se jím řídit, protože svědomí je tou nejvyšší instancí.
Z Vašeho dopisu však vnímám pochybnost. A v pochybnosti platí: Neměnit! Pokud nezískáte jistotu, že je to jinak, držte se stávajícího, tedy, že je to špatně.

Někde vzadu zřejmě víte, že to v pořádku není, a trápí Vás to (proto píšete). A to je spásonosný neklid. Existuje smrtelný „klídek“ hříšníků, kteří dokázali popřít svůj hřích, nebo z něho dokonce udělat ctnost. Takovým nebývá pomoci. Ti, kdo svůj hřích nahlížejí, mohou zažít radost odpuštění. A to je to podstatné. Odpuštění je mnohem víc, než selhání, je to nový začátek.

A ještě poznámku. Zpovědník si obvykle nemyslí nic jiného, než jak kajícníkovi co nejlépe zprostředkovat odpouštějící Boží lásku. A i kdyby si myslel? Upřímné, nekličkující vyznání je radostí i povzbuzením. Vyznávané hříchy jsou, oproti povrchnímu zdání, v zásadě nudná a neutěšená záležitost, nesrovnatelná s tvořivostí (Boží) lásky a dobra. Ani hříchy proti čistotě nejsou v tomto ohledu výjimkou. Máte-li potíže se „domácím“ knězem, nic vám nebrání najít si zpovědníka jinde. Já za svým jezdím poměrně daleko.

Kategorie otázky: Sexualita jiné