Rozvedená s dětmi? Mám právo na nový vztah?

Dobrý den, jsem rozvedená, ale i když v Boha věřím, sňatek jsme neměli v kostele. Rozvod byl těžký, ale v manželství jsem nebyla šťastná, opakované nevěry manžela mě ničily. Nyní znovu pociťuji lásku k jinému muži.

Známe se přes rok. Komplikovanost vztahu je v tom, že on je z velmi věřící rodiny. To, že jsem rozvedená a  ještě k tomu s  dětmi, je pro jeho rodinu neakceptovatelné. Že se máme rádi, jim je jedno. Trochu jsem doufala v to, že když mě poznají nebo když uvidí syna šťastného, že na tom bude záležet víc. Ale ne. Jsem prý pokušením, kterému on musí odolat, jinak se nedostane do nebe. Atd, atd. Vím, že s tím přítel bojuje, že mě má rád, ale zároveň mu záleží i na tom, co řeknou rodiče. I já se bojím a denně myslím na to, jestli by to neměl jednodušší s někým jiným. Opustit ho by ale  pro mě bylo tolik bolestné.

 Jeho rodinu určitě trápí i to, že bydlíme spolu. Řešili jsme to s knězem, říkal, že jsme začali špatně, ať si necháme větší odstup. Snažíme se na tom pracovat, ale jsme jen lidé, uklouzneme a pomilujeme se. Nejsem si jistá, jestli překonáme společně jeho rodiče a téměř celou rodinu.  Rodina je poměrně daleko, takže kontakty nejsou časté, ale denně na to musím myslet.

Já ho opravdu miluji a on mi řekl, že takovou ženu, jako jsem já,  vždycky hledal.  I když měl přede mnou nějaké vztahy, nikdy neřekl žádné ženě, že ji má rád tak jako mně. Kdybych nebyla rozvedená a neměla děti, požádal by mě o ruku.  Ale je to tak, jak to je. Prosila bych vás o váš názor. Možná nebude rozhodující, možná nebude povzbuzující, ale i tak vás prosím o vyjádření. Děkuji.

Milá ...
Prosíte o názor, mohu Vám nabídnout několik dílčích názorů a několik otázek k promýšlení. Na jednoznačný názor si netroufám. Máte před sebou těžké rozhodování, proto asi píšete, není snadné zaujmout jednoznačné stanovisko. Jste ve složité situaci, je potřeba zvážit mnoho dalších souvislostí, které si mohu jenom domýšlet. Proto mě nad Vaším dotazem napadají spíš otázky, třeba Vám pomohou.

Jako hlavní komplikaci Vašeho vztahu s partnerem uvádíte jeho velmi věřící rodiče. Že jste rozvedená  by mohl být předsudek, proti tomu bohužel moc nepomáhají rozumné argumenty. Také bych čekala, že milující rodiče změní názor, když uvidí syna šťastného. Škoda, že nepomohlo ani osobní setkání. Možná mají starost „co tomu řeknou lidi“? Nebo za tím jsou nějaké konkrétní obavy? Například: odešla od jednoho muže, odejde i od druhého nebo něco takového? Nevím, proč by se Váš přítel neměl dostat do nebe. Církevní sňatek by i pro Vás mohl být řešitelný. Přesto bych postoj rodičů do budoucna neviděla tak černě. Jednak kontakty nejsou tak časté, a pak by mohlo později více zafungovat to, že jejich syn je opravdu pořád šťastný, máte krásné manželství a chováte se k nim hezky.

Důležitější se mi zdá postoj Vašeho partnera. Jestli dokáže být na svých rodičích zdravě nezávislý. To neznamená přerušit s nimi vztahy, nezajímat se o rodiče, ale budovat novou rodinu podle sebe a své manželky a ne podle přání svých rodičů. Nebývá to jednoduché ani v rodinách, kde nejsou vztahy tak vyhrocené. Později by se mohly objevit jiné věci, na které budou mít rodiče odlišný názor. Pro dobré manželství je potřeba, aby manželé drželi spolu a ne jeden z nich se svými rodiči proti partnerovi. Váš partner se sám musí rozhodnout, jestli vztah s Vámi je pro něj tak důležitý, že ustojí momentální nelibost příbuzných. Je dobře, že se nesnažíte na něj tlačit.

Zvažujete, jestli opustit partnera, aby to měl jednodušší s někým jiným. Já bych za důležitější považovala kvalitu vašeho vzájemného vztahu. Napadají mě otázky typu: Co od partnera očekáváte, co na něm oceňujete? Díky předchozím zkušenostem to asi není jenom, že Vám řekl, že Vám vyznal lásku. V čem se shodujete, v čem se doplňujete, co vás baví společně? Jak řešíte nebo neřešíte neshody? Co očekává on od Vás? Co vydrží, co zvládne? Můžete se jeden na druhého spolehnout? Jak dobře se navzájem znáte? Máte děti. Váš partner by Vás měl přijímat a milovat i s dětmi. Jaký má k nim vztah a ony k němu? Ví, do čeho jde? Jestli při uvažování nad těmito otázkami zažíváte pokoj v srdci, byla bych v klidu. To všechno se mi podle zkušeností zdá i do budoucna důležitější než nepřízeň rodičů.

Zmiňujete i otázku sexu. Sexuální život je veliká síla, která nás táhne k sobě navzájem. Prvních pár let společného života díky ní snadno přehlédneme nebo překonáme různá nedorozumění a nesoulady. Poté, co trošku vystřízlivíme, se nepoznaná nebo neřešená nedorozumění stávají velkým problémem. To, co jsme mohli na sobě navzájem poznat, mluvit o tom, naučit se zvládat v době zamilovanosti, se objeví později, rovnou ve vyhrocené situaci. A to už zvládnout nemusíme. Proto kněz, se kterým jste mluvili,  říká podle učení církve, že jste začali špatně. Ale přestat, nežít spolu sexuálně, když už spolu bydlíte, je opravdu hodně těžké. Je dobře, že se na tom snažíte pracovat. Jde o to, abyste včas poznala, jestli partner je ten, s kým budete celý život šťastná, na koho se budete moct spolehnout, komu můžete věřit, pro koho budete chtít žít, kdo bude dobrým otcem Vašich dětí, abyste znovu nemusela řešit bolestivý rozvod.

Milá ..., píšete, že věříte v Boha. Máte ho ve svém srdci, ptejte se ho, naslouchejte mu. Ve chvílích ticha se nám dává poznat, dává odpovědi na naše otázky, ukazuje, co dál. Vytrvejte, ptejte se znovu a znovu, proste o moudrost k rozhodování i sílu to dobré uskutečnit. Jestli Jeho odpověď nebude povzbuzující, nemusí být pro Vás rozhodující. On nás k ničemu nenutí, jenom nabízí. Další a další příležitosti a cesty. Ve své moudrosti vidí dál než my, vidí, co je pro nás opravdu dobré.

Myslím na Vás a Vaši rodinu ve svých modlitbách.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství, Vztah s nevěřícím