Proč vznikl svět? Proč vznikl vesmír?

Dobrý den ,
přemýšlím nad smyslem naší existence. Proč vznikl svět? Proč vznikl vesmír? Je vesmír nekonečný? Jsme ve vesmíru sami? Zanikne vesmír někdy, nebo je věčný? Co bude potom? Jaký je smysl života , když se na člověka , který zemřel po pár generacích zapomene? Bude konec světa? A kdy? A co bude potom? A jak to bude vypadat? Proč je na světě tolik utrpení, nemocí a smrti? Má naše existence vůbec nějaký smysl? Děkuji vám za odpověď.

Milý příteli,

určitě tušíš, že záběr otázek, které jsi položil, je opravdu velký. I když uznávám, že ty otázky spolu souvisí, aby naše existence dávala člověku smysl. Těmito tématy se zabývá mnoho lidí, bylo k tomu napsáno spousta knih, a tak obsáhnout tuto celou šíři není v možnostech jednoho dopisu.

Pokusím se přesto popsat jeden pohled. Je to pohled náboženský a odpovídá mému pojetí smyslu života a světa. Jsem si vědom, že tento pohled bude zjednodušený, možná dokonce schematický.
Připusť ale, že úplnou odpověď na všechny Tvé otázky, které jsi položil, neumí dnes dát ani nejvzdělanější a nejkreativnější vědec.

Bůh, pro něhož neexistuje čas ani prostor, chtěl svojí lásku, která je jeho základní vlastností, sdílet s jemu blízkým tvorem - člověkem. Zrealizoval k tomu svůj záměr: vytvořil celý vesmír, planetu Zemi s celou její krásnou přírodou a do ní postavil člověka s jeho smrtelným tělem a nesmrtelnou duší. Země je tu proto, aby jí milovaný Boží tvor člověk užíval a vesmír proto, aby ho člověk mohl po celá tisíciletí objevovat.

Smyslem života je tedy milovat Boha a lidi kolem nás. Svůj život přijmout jako dar a snažit se ho prožít šťastně. Tak po tom touží i ten, kdo člověka stvořil a chce mu být Otcem či Bratrem. Bůh touží po tom, aby člověk po skončení dobře prožitého života smrtelného žil věčně – tedy bez omezení časem – v Boží blízkosti.

Nesmírnou hodnotou, kterou Bůh člověka obdařil, je svobodná vůle, právo svobodně se rozhodovat. Dokonce právo rozhodnout se proti Bohu a odmítnout jeho lásku. To člověk hojně využívá a přináší mu to opakovaně utrpení do jeho života a způsobuje tím utrpení druhým lidem. Bůh však chtěl mít člověka jako svůj obraz, svobodného a milujícího. Když se od tohoto obrazu vzdalujeme a spoléháme jen na své schopnosti a síly, nejsme schopni plného štěstí v životě dosáhnout.

I proto se v našem životě střídají chvíle štěstí a radosti s okamžiky nespokojenosti a utrpení. Přesto můžeme těžké chvíle nepochopení nebo zdánlivé nesmyslnosti té či oné události překonat myšlenkou na dárce: své rodiče, kteří ze své lásky poskytli život svému dítěti, Boha, který je stále připraven dávat svojí lásku, a také Ježíše Krista, který přijetím potupné smrti ukřižováním vzal na sebe naše pochybení, zlobu a sobectví a umožnil nám přejít po smrti do věčného života v Boží blízkosti.

Takto pro mě dává vesmír, svět i lidský život smysl. Přeji Ti, ať také nalezneš smysl a program svého života v lásce k druhým lidem i ke svému Stvořiteli.
 

Kategorie otázky: Hledání smyslu života