Proč chodit ke zpovědi, když vím, že ty hříchy udělám znovu?

Dobrý den, chci jít ke svátosti smíření, ale když jsem si sepisovala své hříchy, napadlo mě, že kdybych se k dané situaci dostala znovu, určitě bych ten hřích zopakovala. Mám tedy otázku, proč jít ke zpovědi, když vím, že ty hříchy bych udělala znova. Jsem puberťák a být stále hodná nejde, i když chodím pravidelně do kostela, hříchy udělám i s vědomím, že je to špatně.

Ahoj,
dík za tento dotaz. Je vidět, že o životě přemýšlíte a hledáte cestu.

Ono je to spíš normální, že člověk inklinuje ke stále stejným chybám, je to důsledek osobních povahových rysů konkrétního člověka. Někdo má třeba výbušnou povahu, a tak se snadno pohádá, a skoro najisto ví, že např. "až mi táta příště zase vyčte, že doma nikdy s ničím nepomůžu, tak vybuchnu." Proti svým špatným povahovým sklonům máme bojovat a s Boží pomocí (která přichází i skrze svátost smíření) se je postupně učit zvládat. Obvykle to ale nějaký čas trvá, i když se člověk snaží, třeba i dlouhá léta, ne-li celý život. A tak kromě vynaloženého úsilí v této práci na sobě je taky potřebné mít se sebou samými trpělivost. Nenechte se tedy odradit tím, že máte stále stejné nebo podobné hříchy a že vidina na jejich odstranění ze života je podle Vás mizivá.
Současně prosím nezapomínejte na drobná, ale konkrétní předsevzetí a na vytrvalé prosby o Boží posilu tam, kde často "klopýtáte". Doporučuji Vám také najít si duchovního doprovázejícího (např. stálého kněze, ke kterému přistupujete ke zpovědi, ale může to být i nějaký duchovně zralý křesťan laik), s kterým byste tyto věci mohla probírat - hledat třeba právě konkrétní kroky, jak se ve chvílích, které vedou k opakovanému selhávání, zachovat.

Svátost smíření přes prožívanou frustraci prosím neopouštějte! Je to velký dar Boží, kde nám Bůh mj. vrací radost. Protože, když je naše svědomí zatížené hříchem, zpravidla to vede ke smutku a „blbé“ náladě.
To, že je Bůh milosrdný a stále odpouštějící, je naše velká výhoda - můžeme přistupovat ke svátosti smíření stále znovu a znovu a vyprošovat si do životních bojů posilu. Bůh nám v ní nabízí „pomocníka“ svého sv. Ducha.
Nově se mu otevíráme a zveme ho do svého života při biřmování. Pokud jste ho ještě nepřijala, můžete tento krok víry zvážit...

V životě každého z nás se bohužel táhne nit hříchu a některá selhání nemáme plně pod kontrolou. Hřích je nepochybně reálnou hrozbou, ale neměl by být tím, co určuje život křesťana. S trochou nadsázky: Každý, kdo něco naplno dělá, riskuje, že se ušpiní. Jsme na cestě a zajímá nás cíl a ne bláto, které se přilepilo na podrážky. Zaměřte se při tom především na to dobré, co se Vám daří a na vděčnost. Obecně lze říci, že každá obava, která paralyzuje, je nezdravá. Hřích nepřemůžeme, je silnější, než my. Kdo je ale silnější než hřích, je Kristus. Upřeme svůj zrak a na něj – zaměřme se na konání dobra.

Přeji Vám mnoho radosti a odvahy na cestě k Bohu a s Bohem. Kéž se Vám daří v životě zakoušet Boží radost z Vás a rozdávat ji i druhým

-redakčně upraveno- 

Doporučujeme knihu: NEVYŽÁDANÉ RADY MLÁDEŽI: Vácha, Marek Orko
 

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných