Problém s knězem

Chvála Kristu,
dostala jsem se do konfliktu s naším knězem. Původně jsme mezi sebou měli  krásný vztah. Pravidelně se mě u zpovědi vyptával, co mám nového. Když jsme se náhoděně potkali, zamával na mě...   A najednou to skončilo. Při jedné zpovědi jsem mu chtěla říct, co mám nového a on mi na to odpověděl, že to sem nepatří.  Naše komunikace se strašně zhoršila. Zdá se mi, že se naprosto míjíme. Strašně mě trápí, jak se  stáhl... Řekla jsem mu to, ale tváří se, že nechápe, co mám.

Co mám dělat? Byla bych moc ráda, kdyby se náš původní přátelský vztah obnovil. Možná se mu omluvit?  Poradíte mi, prosím? 

Milá... děkuji Ti za otevřenost.
Když jsem si přečetl tvé řádky, vybavil se mi jeden příběh ze života sv. Františka a sv. Kláry. Není to legenda ani pohádka, ale opravdu z jejich života. František byl takový hezounek, floutek z bohaté rodiny. Takový idol všech dívek ve městě. Muselo způsobit opravdový poprask, když se všeho vzdal a zasvětil se Bohu. Klára Františka milovala. Vymyslela velice originální cestu, jak mu být blízko. Zasvětila se Bohu taky. František za ní a za dalšími sestrami docházel do kláštera pravidelně. Visela mu na rtech, byli si tak blízko. Jednoho dne se František zasekl uprostřed věty. Lehl si tváří k zemi. Za chvíli nechal přinést popel, rozsypal ho kolem sebe, odešel a už do kláštera nikdy nepřišel. Nařídil, že pro duchovní doprovázení sester mají být vybíráni staří bratři. Co se Františkovi honilo hlavou, se už nedozvíme. Můžeme to leda tak tušit. Ale tento příběh ukazuje, že v některých situacích zůstanou otazníky, zvlášť pokud dojde k nějaké radikální změně, která přijde nečekaně.

Třeba mezi vámi není žádný konflikt. Kdo ví, co prožívá onen kněz a do čeho je lepší nešťourat. Čas je velice silným hráčem. Všechno chce svůj čas. A to nemusí být za týden, měsíc, rok. Některé skutečnosti pochopíme s odstupem mnoha let.

Také jsem si vzpomněl na jednoho stařičkého kněze, který byl opravdu nerudný. Až na sklonku života vyplynulo, že trpěl hemeroidy. Velice se za to styděl a vybudoval si kolem sebe neprostupný krunýř ze své nerudnosti. Ten odložil opravdu až před smrtí; vše si se svými farníky odpustil a odešel k Pánu.

Vydrž, uchovej si to vzájemné hezké, unes otazníky, zůstaň korektní, slušná, spíše rezervovaná. Čas ukáže, proč došlo ke změně, nebo zda vroucnost přeci jen zvítězí.
Bůh ti žehnej.
 

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů