Přiznat nevěru? Je mi přímo strašně...

Dobrý den,

o Bohu jsem vždy věděla a věřila, ale v určitém životním období jsem byla od něj daleko. V té době jsem také poznala svého budoucího manžela. Byla to pro mě bouřlivý čas a já jsem ho v době chození podvedla s jiným.

Nakonec jsem se srovnala. Vzali jsme se a dnes máme hezké manželství, děti. Víru žijeme a mě napadá, zda by nebylo ode mě poctivé se k té nevěře přiznat…

Prosila jsem Boha o odpuštění všech prohřešků z minulosti, ale zvláště ohledně nevěry pocit viny zůstává. Je mi přímo strašně… , ale nevím, jestli by bylo dobré, to otevírat.

Jaký na to máte názor?

-redakčně upraveno-

Dobrý den,

věřím, že myšlenky na Vaši dávnou nevěru mohou být trýznivé.
V podstatě jste ale činu litovala, prosila Boha o odpuštění. Pokud žijete v katolické církvi, nabízí se tu svátost smíření, v němž člověk hříchu lituje, odevzdá ho Ježíši Kristu, v závěru dostává rozhřešení – viditelné znamení odpuštění, které znamená ujištění o tom, že hřích je pryč, Ježíš Kristus ho vzal na sebe. Ale toto možná víte, prožila jste to.

Ale ani pokud jste svátost smíření nepřijala (jste z jiné církve), i tak je upřímné vyznání, lítost a prosba k Bohu o odpuštění cestou, jak se zbavit vin a žít ve svobodě bez trápení.

Pokud žijete ve spokojeném manželství, toto se stalo před manželstvím, není nutné partnerský vztah destabilizovat přiznáním. Je totiž otázka, zda by takové přiznání vztah nezatížilo. Dalším důležitým faktorem je osobnost Vašeho manžela. Je žárlivý? Máte ve Vašem soužití nějaké obtíže? Pak by přiznání jen přililo oleje do ohně.

V každém případě však můžete vzít Vaše trápení pozitivně. Může se stát hnacím motorem v péči o Váš vztah s manželem, o to, abyste byli k sobě otevření v tom, s čím jste v manželství nespokojení, co vám chybí, v tom, abyste měla manžela stále na prvním místě v žebříčku vztahů (tedy po Bohu), abyste si udělali čas v kolotoči denních povinností jen na sami sebe, projevovali si pozornost. Právě neuspokojivý vztah s partnerem otvírá dveře k nevěře.

Dobře píšete, že jednou jste byla Bohu dál a v tu dobu jste svého partnera podvedla.
Je proto třeba rozvíjet i svůj vztah k Bohu, odevzdávat mu své myšlenky, rozhodování, vztah s manželem, vše ve svém životě, a to nejen špatné, ale i dobré s vděčností a vírou, že Bůh je ve vašem manželství stále přítomný, je stále vaším „fanouškem“.

Přeju hodně moudrosti a sil i radosti, věřím, že zvládnete jak své negativní myšlenky i jiná případná pokušení. Vzpomenu na Vás v modlitbě, abyste mohla zůstávat v pokoji.

Kategorie otázky: Manželské krize