Příspěvky církvi - nemám na ně

Dobrý den, zažila jsem vystěhování na ulici. Vyždycky jsem si myslela, že když pomáhám druhým, tak se mi to vrátí. Bohužel, dopadlo to opačně.

Ráda bych začala chodit do evangelické církve, ale platí se tam příspěvky, což je nad mé možnosti. Mám invalidní důchod a ten není ani ve výši minimální mzdy. Chtěla bych upozornit na to, že spousta lidí na chození do kostela nemá peníze. Mojí známí z psychiatrických nemocnic  často nemají peníze na důstojný život. Jak a za co chodit do kostela, když můžete darovat snad jen kovové mince? Jak se má člověk cítit mezi lidmi, kteří platí víc?

Já do kostela nechodím, protože na placení poplatků a dopravy nemám (přežívám ve starém rozbitém domě bez omítek). Zajímá mne, na koho a co věřící platí.... Když jsem byla na ulici,  nikdo mi nepomohl, ani věřící lidé... Děkuji za přečtení.

Dobrý den,
především mi je líto, že máte takové zkušenosti, jaké máte. Mohu mluvit pouze za katolickou církev, protože zvyky jiných církví neznám. V katolické církvi se žádné příspěvky neplatí, a neplatí se ani za poskytování služeb duchovních. Bylo by to svatokupectví, s kterým má katolická církev zkušenosti z minulých staletí. Na základě těchto zkušeností se vytvořila pravidla, aby k těmto věcem již nedocházelo.

Nicméně církve mají, kromě svého duchovního rozměru, též rozměr hmotný. Kněží, ani zaměstnanci církve, nežijí ze vzduchu, v kostelích a na farách se musí topit, svítit, být uklizeno atd. To všechno něco stojí. Proto lidé poskytují církvi dary, a to nejrozmanitějším způsobem. Nejviditelnější to je v kostelích během mše, kdy se vybírá do košíčku. Jsou však i jiné způsoby, např. formou trvalého příkazu k úhradě, přes aplikaci Donátor apod. Všechny tyto příspěvky jsou ale dobrovolné. Církev se rovněž snaží podnikat, aby si na sebe vydělala. Dobře je to popsáno v této epizodě podcastu ArciPodcast zde. Každý dává, co může. Když někdo nedá nic, vůbec nic se neděje.

Přeji pěkný den.
Linka důvěry

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi, Sociální potíže