Potrat a silný pocit viny

Dobrý den,

před mnoha lety jsem dobrovolně podstoupila umělé přerušení těhotenství. V té době jsem studovala VŠ a poměrně snadno jsem se dokázala oprostit od emocí a rozhodnout se s chladnou hlavou a čistě racionálně. V prostředí, kde jsem se nacházela, byl zákrok brán jako běžná rutinní záležitost. Vztah s partnerem byl v té době ještě krátký a velmi nejistý.

S  partnerem jsem nakonec zůstala, máme hezký vztah a založili jsme rodinu. Myslela jsem si, že potrat je takové mé temné tajemství z dávné minulosti. Jenže v těhotenství se mi vzpomínky na potrat začaly občas vracet.  A po narození dítěte se vzpomínky vynořovaly častěji a spolu s nimi i silný pocit viny, lítosti, bolesti.

Nikdy jsem netušila, že v sobě mám nějaký mateřský cit a velmi jsem o sobě jako o matce pochybovala. Nyní, když vidím, jak je naše dítě křehké a nevinné stvoření, raduji se z něj, ale zároveň mě tíží obrovský balvan u srdce a neustále mi vyvstávají otázky, jak jsem před lety mohla takový život nechat zaniknout?

Hledám cestu, kudy se vydat, abych ze sebe alespoň trochu odložila tíhu viny a očistila se. Cítím, že bych nenarozené dítě měla nějakým způsobem uctít, zvědomit si ho, ale nevím jak na to. Prosím Vás o radu. Nejsem členem žádné církve, nejsem pokřtěná.

Předem velmi děkuji za Váš čas a odpověď.

Milá...

velmi si vážím otevřenosti a důvěry, s kterou se obracíte na Linku víry. A otevřenosti, které jste schopna projevit vůči sobě samotné - vůbec není samozřejmá...

Píšete, že ve Vás vztah s Vaším dítětem otevřel vnitřní ránu z podstoupeného potratu. Tu jste v sobě měla do svého druhého mateřství zakrytou racionalizací - běžně používanou ve vztahu k tématu potratu v kruzích, v nichž jste se pohybovala, když jste otěhotněla poprvé. Nyní hledáte cestu, jak ze sebe setřást tíhu viny, vnímáte potřebu očištění.

Pokusím se Vám navrhnout směry, kterými byste se mohla vydat. Člověk je bio-psycho-socio-spirituální jednotka, cesty k očištění mohou tudíž vést přes všechny tyto složky. Prosím zvolte pro sebe schůdný směr a během cesty dejte na svou intuici.

Začněme od konce, od spirituálna. Spirituální složku osobnosti má každý bez ohledu na praktikování konkrétního náboženství. Patří do ní úvahy o smyslu života a utrpení, o životě po fyzické smrti, cit pro to, co je správné a co ne... a touha po přesahu, po živém kontaktu s nejvyšším dobrem a láskou. Toto nejvyšší dobro a lásku můžeme jednoduše nazvat Bohem. A je v ní velká kreativní síla, proto se jí říká (s)tvořitel. Pokud jste ochotná připustit možnost existence této mohutnosti, která nás přesahuje, můžete mu/jí poděkovat za to, že jste byli s partnerem schopni počít své první dítě. A poprosit ho o odpuštění toho, že jste první nový život v sobě neochránila a tudíž se nemohl rozvinout a obohatit svět.

Pokud byste se odhodlala k navázání této komunikace s Bohem, není k tomu potřeba nic víc, než Vy sama, prostor, kde se budete cítit bezpečně a kde nebudete rušena (voda, hory, les, kostel, soukromí domova...), dostatek času a kapesníčků. Pokud byste se necítila na to projít tím sama, můžete k tomu přizvat někoho, komu důvěřujete, nebo Vám Linka víry může doporučit zkušeného průvodce, vyškoleného na to, aby stál po boku lidem, kteří potřebují očištění a uzdravení duše.

Velmi se mi líbí Vaše vyjádření, že toužíte uctít své dítě, zvědomit si ho. Duše to velmi potřebuje... a to už jsme u psychologické roviny. Po Česku jsou rozeseta pietní místa za nenarozené děti, které slouží hlavně rodičům, kteří o své dítě přišli přirozeně či z vlastního rozhodnutí. Jejich mapu naleznete zde.  Jedním z nich je Hora Matky Boží v Králíkách, poutní místo na kopci s krásnými výhledy. Mohla byste si tam udělat pěší pouť z Králík, uctít děťátko na pietním místě k tomu určeném... a kdyby Vás to lákalo, zajít do altánu v areálu, kde je kaple tzv. svatých schodů, po kterých po staletí chodí lidé nahoru po kolenou s prosbou za odpuštění. Sama jsem si je tam před několika lety prošla a přišlo mi, že se v tom místě koncetruje touha lidí setřást ze sebe tíhu svých vin a dostat se zas “nahoru”.

Možná by Vám mohlo pomoci napsat děťátku dopis a pak mu ho poslat spálením či puštěním po vodě ve formě lodičky. Ke zvědomění pomáhají hmotné věci, symboly. S partnerem byste na památku děťátka mohli zasadit strom, pořídit si domů obraz, vy sama byste si mohla pořídit šperk, který Vám ho bude připomínat.

Z hlediska rodinné psychologie patří potracené dítě do systému rodiny, má tam své místo. Je dobré mu to místo přiznat a nezatajovat informaci o něm Vašemu dítěti, když se začne ptát na sourozence. Je také dobré dát potracenému dítěti konkrétní jméno - to můžete udělat sama za sebe, nebo s partnerem. Nakolik je to možné, posdílejte své prožívání ohledně své potratové vnitřní bolesti partnerovi. Nezmiňujete se, jaká byla jeho role v cestě k potratu, zda o něm věděl, nevěděl, jak se k celé věci stavěl. Má Vám potrat za zlé? Máte mu Vy za zlé, jak se tehdy stavěl k faktu Vašeho otěhotnění? Je dobré tyto otázky vnést do upřímného rozhovoru, je-li to pro vás jako pár reálné, a odpustit si navzájem, máte-li co, z této startovní části vaší společné cesty.

Některé rodiny se po vnitřní práci na setřesení viny z potratu rozhodnou završit ji společně rituálně. Takovýto obřad může vypadat přesně tak, jak si budete právě vy přát, když si ho takový uděláte... nebo můžete sáhnout po nabídce církve a domluvit se s knězem na bohoslužbě za odpuštění Vám (a partnerovi) a za duši vašeho děťátka. Na takové bohoslužbě můžete a nemusíte být účastni (je možné se domluvit s knězem na jejím soukromém slavení v kostele jen ve třech čtyřech, nebo doma, bez účasti cizích lidí).

Nevím, jestli jste se někdy setkala s termínem "mikrochimérismus". Jde o jev, při kterém je v jedinci přítomno malé množství geneticky odlišných populací buněk. V těhotenství přirozeně dochází k tomu, že buňky plodu a matky obousměrně migrují (detekovatelně již mezi 7. - 16. týdnem). Fetální buňky, které se během těhotenství dostanou do organismu matky, v něm mohou přetrvávat až několik desítek let. Je tedy možné, že jste i biologicky se svým prvním dítětem stále v (nepatrném) spojení. Napříč obory se také hovoří o možné existenci buněčné paměti, tzn. že se významné životní zážitky “ukládají” do tkání a buněk jedince a když se v budoucnosti dostane do situace podobající se prvotnímu zážitku, vyplaví emoce přináležejí právě onomu prvotnímu zážitku (takto by se dalo vysvětlit to, že se ve vás emoce spojené s prvním těhotenstvím a potratem aktivovaly druhým těhotenstvím a porodem).

Milá...,  věřím, že se před Vámi cesta k vnitřnímu uzdravení z potratu otevírá a že po ní dojdete do cíle!

Kategorie otázky: Hodnota života, bioetika