Pompejská novéna. Nezvládám modlitební závazek

Dobrý den, rozhodla jsem se, že se budu modlit Pompejskou novénu (tři růžence denně po dobu 54 dní). Modlila jsem se to nějakou dobu, ale pak jsem zjistila, že to časově nezvládám, jsem přes týden v práci, vracím se domů až k večeru a po večerech se pak modlit tak dlouho je problém.

Můžete mi poradit, jak to řešit?
Děkuji předem za odpověď.

Milá...,  

vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Pokud dobře rozumím, trápí Vás skutečnost, že jste se zavázala k pravidelné modlitbě a nyní to berete jako porušení závazku/slibu/předsevzetí. Na Váš mail nelze jednoznačně odpovědět. Posíláme Vám proto pár postřehů.

Někdy nás závazek modlitby svazuje, zvlášť když se předsevzetí ukáže být objektivně nereálné. Pak to jistě není dobré, a předsevzetí ztrácí samo od sebe závaznost. Pamatujte, že Ježíš neustále zdůrazňuje přednost milosrdenství před (i značnou) obětí. Kdyby tedy závazek byl jen obtížný a nepříjemný, zvolte jinou formu.

Na druhou stranu přijetí takové výzvy může být podnětem, jak překopat svůj denní režim, uspořádat si nově život, najít nový řád v modlitbě. A jde o hodně, protože pravidelný čas osobní modlitby strávený v tichu s Bohem je požehnáním a základem našeho vztahu s Bohem.

Rozlišujte tedy, zda plnění předsevzetí napomáhá zintenzívnění a prohloubení Vaší modlitby. Pokud ano, pak je berte vážně, navzdory těžkostem a námaze. Neznáme Vaše životní okolnosti, ale snažte se být vynalézavá. Postavte se v modlitbě před Boha, kdykoli se přes den naskytne příležitost, např. na cestě, ve frontě, vystupte o 2 stanice dřív a jděte kus pěšky, naplánujte si zastávku v kostele, parku, doma vynechte TV, mobil,... Sama víte, kde Vám čas nevíce protéká mezi prsty.

Varování: Váš závazek modlitby je jistě vyjádřením důvěry, že Bůh je blízko těm, kteří k němu volají.  Jen je třeba být vnímavý, aby se "důvěra" a "naděje" nezúžila jen v naději nasplnění určitých zaslíbení a nebyla jediným důvodem konkrétních modliteb...Ve své slabosti, bezmoci, bídě můžeme jistě při modlitbě novény odevzdávat svá i cizí trápení a prosit, aby do nich Bůh vstupoval, ukazoval cestu, jak dál, rozvazoval, uzdravoval.... Jen je třeba dát si pozor na magický přístup k modlitbě. Jistě znáte tzv. "čínské modlitby štěstí", které slibují mnoho věcí, když se pomodlíte a učiníte právě a jen "to a to". Takové modlitby jsou lidskou snahou dosáhnout vlastními silami nějakého "požehnání", "štěstí". Takový přístup v modlitbě se již nazývá pověrou, ne vírou. Boha nelze brát jako "automat na plnění přání". Bůh nás přesahuje. Někdy v životě můžeme zakoušet plnění našich modliteb, třeba v maličkostech nebo i ve velkých věcech. Ale v modlitbě jde především o proměnu našeho srdce, o projev naší lásky, nejde o výkon, přesný počet, "odhrkání" modliteb.

Můžeme si být jistí, že milující Bůh nám ve své lásce nabízí nekonečně více, než si můžeme představit a jeho nejvyšším přáním, je naše spása... Někdy Boží úmysly přesahují naše, a i když to bolí, Bůh nás neopouští, je v naší bolesti a nezdaru s námi, vždyť Bůh má spočítané všechny vlasy na naší hlavě... Mt 10,28.30. A věříme, že přes temnotu, kterou můžeme procházet, a někdy i díky ní naše víra může růst.

Pokud by Vás ohledně předsevzetí trápily pochybnosti, nebojte se poradit se ve zpovědi.

S pozdravem a s přáním všeho dobrého
Linka víry

Kategorie otázky: Modlitba