Pokrytecká víra - zpověď, mše, předmanželská čistota

Zdravím,
nejsem křesťan, co chodí do kostela, nejsem člověk, co za vším vidí Boha. Byl jsem takový, ale prozřel jsem.
Jsem člověk, co věří v Ježíše Krista. Jsem člověk, co se modlí, ale chová se jako člověk, co žije ve 21. století.
Církev je naprosto mimo. Papež je naprosto mimo.
To, že budu např. pomlouvat a pak se  půjdu  vyzpovídat a budu si myslet,  že je to fajn, to je totální blbost.  Člověk je člověk, není bezchybný, to chápu, ale myslet si, že Vám Bůh odpustil kvůli tomu, že jste šel do zpovědnice, tak to je špatně. Člověk musí litovat ve svém srdci, nestačí to vyznat ve zpovědnici.

Člověk musí Boha hledat sám,  ne kvůli rodičům. Navíc je nesmyslné přesvědčení, že půjdeme v neděli do kostela, a tak budem blízko Bohu. Je to něco strašného.  Dnešní církev není tou, co chtěl Ježíš, dnešní křesťané nejsou takový, jaký chtěl Ježíš, aby byli.

A ještě k tzv. předmanželské čistotě.  Víte, co znamená sex? Je to posílení vztahu, jít v tom vztahu dál.  Ano není pro zábavu, patří do vztahu, ale Vy tu holce píšete, že je to špatně, že bude litovat následků? Sex je součástí vztahu a vždy bude!! 

Nenávidím lidi, co chodí do kostela a hrajou si na křesťany.

Milý…,
Díky, že jsi napsal.

Vnímám, jak mnoho věcí tě trápí a dotýká se tě. V podstatě se tvým názorům nedivím. Je to ale pohled velmi zvnějšku. Může to tak všechno vypadat. Ano, církev tvoří lidé chybující. V tom jsme si všichni rovni. Ti, co chodí ke zpovědi, s tím obvykle mají touhu něco udělat. Nabrat sílu ke změně. Vyrůst k tomu, aby se člověk dobře zpovídal a vnímal to, co má, to je otázka skutečně osobního růstu a roků praxe. Úžasné na tom je, že Bůh je nejen milosrdný a nekonečně trpělivý, ale že skutečně viny snímá, pokud to od něj člověk přijme.

Na církvi je lákavé hlavně to, že v ní sídlí Kristus. Že je uprostřed nás, lidí nedokonalých. Že si udělal místo svého přebývání uprostřed společenství. (A to tedy o všem, co v sobě máme a nosíme a čeho jsme schopni, ví.) A že přes všechnu naši plytkost nás právě svou blízkostí celý život mění, učí lásce a postupně vybavuje na setkání s Ním tváří v tvář. Ať už je jednání lidí v církvi takové nebo makové, vždy dává naději na něco víc, do čeho může člověk růst. Mně se na Něm moc líbí, že přišel zkrátka a dobře pro hříšníky a ne pro dokonalé. Má svůj záměr. Láskyplný. A ten tvoří. I skrze zpověď.

Co se předmanželského sexu týká…Zcela s tebou souhlasím, že sexualita jako taková do vztahu patří. Zároveň má ale různé formy vyjádření, v kterých lze růst, a jsou krásné. Není to jen styk, který prostě patří až do manželství. Z mnoha důvodů. A popravdě – dokud ženich neřekne své nevěstě své věčné ANO před oltářem, nemůže si ta dívka být jistá, že je to ten pravý. Jak by muselo být pak jí i tomu skutečně pravému, kdyby nerozlišila správně a nedokázala na toho pravého počkat. Jakou ženu bys chtěl ty? „Použitou“? A věř mi, není to jedno. Jsem ráda, že správně rozlišuješ, že sexualita není ke zneužití, pro zábavu.

Všechno co jsi napsal, mluví o tvé vnímavosti, i když třeba ještě nevidíš pod povrch věcí. Ale to nevadí. I tak jsi Bohem neskutečně milovaný! V každém případě moc člověku nepomůže kritika druhých, je třeba žít svůj život s osobní zodpovědností. Popravdě si nemyslím, že by Kristus chtěl, abys nenáviděl. Zkus se na to vše dívat jeho milujícíma, láskyplnýma očima, které to s člověkem nevzdávají. I druhým se poroste lépe v lásce než v nenávisti. Neznamená to, že člověk musí souhlasit se vším, ale zachovat postoj, že každý v něčem selháváme a v tom jsme si před Bohem rovni, a tak se můžeme navzájem přijímat a držet si palce na cestě k růstu.

Ptej se Krista, jestli tě chce mít mimo místo, kde je doma – tedy mimo církev nebo uvnitř ní, jako reprezentanta toho, že lze žít správněji, než jak to vídáš. Ty buď tím, který žije tak, jak to chce Kristus. To je tvá zodpovědnost. Ostatní svěřuj Bohu. Moc ti držím palce a beru tě s tím do modlitby.

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi