Pochybnosti, že Bůh neexistuje

Dobrý den,
chodím do kostela, modlím se, ale občas mě přepadne takový nepříjemný pocit, že Bůh neexistuje. Já doufám a věřím v to, že ano. Někdy ale můj "vnitřní hlas" říká, že v to věřit nemám. V tu chvíli mě přepadne "panika" a říkám si v hlavě, že prostě existuje. Bojuji s tímto už delší dobu a dost mě to mrzí. Navíc, když se modlím, často se nedokážu dlouho na modlitbu soustředit. Nikdy jsem s tím problém neměla. Křesťankou chci být dále a hlavně mě čeká také biřmování. Nezkouší mě tímto Bůh? Anebo v tom má (laicky řečeno) třeba prsty ďábel? Jak tomu mohu zabránit a jak se mám soustředit na modlitbu?
Předem mockrát děkuji za odpověď a za rady :)

Milá 
tenhle „nepříjemný pocit“ je něco úplně přirozeného a bude Tě nejspíš provázet až do konce života. A dokonce – čím víc budeš brát svou víru vážně, čím víc jí podřídíš svůj život, tím hlubší pochybnosti Tě budou přepadávat. Když říkám, že je „přirozený“, myslím to ve dvou významech: jednak, že je to běžné a normální, jednak že to vychází z naší přirozenosti. Víra je totiž něco nadpřirozeného. Naše přirozené schopnosti, jako je rozum, vůle, pocity, nálady – navíc porušené hříchem – jsou na ni krátké. Nemůžou ji celou uchopit a vzpírají se. Rozum praví: „Co je to za blbost?“ Vůle: „Ále, mně se nechce.“ Pocity: „Je tolik zábavnějších věcí na světě!“ A téhle slabosti naší přirozenosti samozřejmě hned využije ďábel, jak správně tušíš. Našeptává, nahlodává, zvlášť teď před biřmováním, protože to je pro něj velká rána do týla.

Víra je ale od slova věřit, ne vědět nebo se dobře cítit. Takže především se nezneklidňuj, že se Ti ve víře nedaří dosáhnout jistoty nebo že se cítíš nějak divně. To se cítí divně starý člověk v Tobě. Na pochybnosti platí jediný, velmi jednoduchý recept: vzbudit proti nim úkon víry. Vidím, že se o něj snažíš, říkáš si „v hlavě, že (Bůh) prostě je“. Přesvědčuješ sama sebe o tom, že věříš v Boha. Ale něco tomu chybí. Především je totiž potřeba věřit Bohu! Takže úkon víry by měl vypadat spíš jako modlitba otce z Markova evangelia: „Pane, věřím, pomoz mé nevěře!“ (Mk 9, 24). Můžeš si o svém problému s Bohem popovídat i důkladněji: „Pane, ty víš, že v tebe věřím, ty víš o tom, že mě občas přepadají pochybnosti. Co mám dělat? Nedovol, abych se ti vzdálila, drž mě u sebe, posiluj moji víru…“ Nezapomeň naslouchat, jak Ti Bůh odpoví – nejspíš to nebude nic nápadného, jen třeba klid v duši, drobné znamení, Boží slovo, nebo i slovo od nějakého člověka, které tě potěší a ukáže ti cestu. Když budeš pozorná k tomu, jak k Tobě Bůh mluví a jak se projevuje ve Tvém životě, Tvoje víra se bude každým dnem upevňovat, protože těžko můžeš zapřít to, co budeš sama dennodenně okoušet. Naše víra nikdy nebude stát na nějakých pevných rozumových důkazech, ale vždycky na vlastní zkušenosti s živým Bohem, který koná v našem životě neuvěřitelné věci.

Další potíž je, že se nedovedeš na modlitbu soustředit. Nepochopila jsem, jestli to souvisí s těmi stavy pochybností, nebo je to nezávislé. V každém případě to může mít úplně stejné příčiny. Anebo je to způsobem modlitby, který třeba už pro Tebe není vhodný, možná se potřebuješ posunout někam jinam. Musela bych vědět, jak se modlíš, abych mohla něco smysluplného poradit. Zkus to spíš třeba probrat se zpovědníkem nebo s někým, komu důvěřuješ. Nebo můžeš napsat další dotaz na Linku víry.

Takže to by byla odpověď, a teď ty rady:)
Rada 1: Jakmile začne „vnitřní hlas“ něco takového našeptávat, pošli ho důrazně do patřičných mezí. Nejspíš je to ďábel, který se snaží využít slabosti tvé přirozenosti. „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás.“ (Jak 4, 7)
Rada 2: Vzbuď úkon víry, modli se k Bohu, aby tvoji víru posílil. Můžeš to klidně považovat za zkoušku – ale ne tak, že by Bůh čekal na tvoji reakci a zkoušel, jestli „jsi ho hodna“. Kdepak, On sám si tě vyvolil, ne ty jeho, a On ti také dává všechny milosti i sílu k překonání pochybností. Každý úkon víry, kterým se pro něj znova rozhodneš, tě k Němu ještě víc přiblíží.
Rada 3: Všímej si Božích odpovědí na Tvé modlitby, pozoruj jeho působení v Tvém životě, nepřestaň žasnout, děkovat a vzdávat chválu. Pak Tvojí vírou nic neotřese, dokonce ani pochybnosti, které Tě nejspíš budou přepadat stále, jak už jsem říkala.
Rada 4: Zjisti si něco o tom, jak obohatit svoji modlitbu (modlitba s Písmem, Žalmy, modlitba díků a chvály…)
Přeji Ti a vyprošuji bohaté dary Ducha svatého a hodně prostoru pro ně ve Tvém srdci.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry