Pláč při modlitbě, mši

Dobrý den.
Začala jsem kvůli přestěhování chodit do nové farnosti. Je tady hodně milý, laskavý, hodný kněz. Získal si moji důvěru prakticky okamžitě, i když mi to jinak většinou trvá déle... Vždy musím nad jeho kázáním  přemýšlet, hodně se mě to dotýká. Párkrát se mi stalo, že jsem se při kázání rozbrečela.  Pokaždé se mi nesnesitelně ulevilo. Cítím se následně skvěle, jakoby ze mě spadl balvan. Jinak nejsem nijak přecitlivělá. Nikdy jsem mše až tak neprožívala.

Nechápu tyto moje přehnané emoce. Proč se mě kázání tak moc dotýká, proč ne už dříve? Celkově nechápu, "co to je". Život mám normální, bez velkých problémů.

Chtěla bych se zeptat, proč se tohle stává ? Jak mám tyto stavy/emoce chápat a jak s nimi nakládat ?
Omlouvám se za dotaz, neznám to u sebe.

Milá A.,
děkuji za důvěru i za bližší popis okolností, detailů toho, co po emocích následuje. To je důležité. Emoce totiž přicházejí a odcházejí a samy o sobě jaksi nemusí mít znaménko, teprve okolnosti a důsledky jim toto znaménko dávají. Můžeme např. plakat zlostí nebo soucitem. Emoce jsou ale zároveň důležité, vždy nám něco říkají.

Ve Vašem dotazu je důležité, že popisujete to, co následuje: úleva, možná radost, pokoj, Boží dotek. Emoce mohou pocházet ze 3 zdrojů:
-  z naší lidské přirozenosti, (to nejčastěji)
- od Božího nepřítele
- od Boha.

Právě podle „ovoce“, tedy následků, toho, co zůstává, poznáme, zda určitá emoce přišla od Božího Ducha či ne. Vy popisujete ovoce, plody Ducha (viz Gal 5,22), jako jsou radost, pokoj, a proto si myslím, že se jedná o Boží dotek. První reakce bývá, že si připadáme přecitlivělí, příliš emocionální, my, ženy, si občas připadáme jak „plačky“ (takový Boží dotek ale mohou prožívat i muži). Přitom, a většinou to uvnitř svého srdce víme nebo tušíme, se Bůh hluboce a skoro hmatatelně dotýká našeho srdce. Slyšela jsem od jednoho kněze, že když třeba při modlitbě začneme plakat nebo zakusíme takový Boží dotek, znamená to, že nám Bůh konečně odebírá naše srdce kamenná a dává nám srdce z masa. Skrze tento dotek nám ukazuje svoji přítomnost, svoji lásku a své uzdravení - proto také často pociťujete úlevu. Bůh skrze pláč také může s lidmi sdílet „své“ emoce, a člověk tak může prožívat, jak moc Bůh soucítí a trpí se svým lidem – tohle zažívají především lidé, kdo se za druhé dlouho modlí, přimlouvají.

Berte tedy tyto zážitky jako takovou krásnou pozornost od Boha, ví o Vás, jdete po správné cestě a chce Vás o tom ujistit. Něco hlubokého a důležitého Vám chce říct. Zároveň ale není dobré se na emoce upínat. Žijte v radosti a pokoji dál svůj běžný život i ve chvílích, kdy se sice ve své farnosti budete radovat ze života s Bohem, ale tak silné emoce to doprovázet nebudou. Je to normální. V tuto chvíli za ně Bohu poděkujte a užívejte si tohoto důvěrného Božího doteku.
Ať Vám Pán žehná a vede Vás po svých cestách celým Vaším životem.

Kategorie otázky: Modlitba