Nic neřešit a odevzdávat všechno Bohu v modlitbě?

Kdo mně prosím poradí? Lidé mi říkají, že mám věřit v Boha a těšit se na druhý příchod Ježíše Krista. Že mám mít naději ve vzkříšení, všechno odevzdávat Bohu a nesnažit se nic řešit, neříkat Bohu, co má pro mě udělat.  A přitom se prý můžu modlit a prosit o Boží milost. A za své blízké se můžu modlit přímluvné modlitby. Pán sám rozhodne, jestli mě vyslyší nebo ne.

Mnoho mých známých, silně věřících, nebylo vyslyšeno a dopadlo to s nimi moc špatně. Na druhou stranu mnoho mých známých z okolí, nevěřícich, nemodlících se, dopadlo stejně. Tzn. někdy něco vyšlo, někdy nevyšlo.

Chci žít správným křesťanským životem, prosím Ducha svatého o vysvětlení. Ale tápu, pochybuji, hledám...
Je jediným cílem křesťanů, zde na zemi nic neřešit a čekat na smrt a pak se uvidí?

Vážená a milá...
srdečně Vás zdravím a děkuji Váš dotaz, za Vaši otevřenost a upřímnost, se kterou dáváte nahlédnout do Vašich otázek, pochybností, hledání…

Nejdříve bych navázala na předposlední řádek Vašeho psaní. Vaše rozhodnutí, které, jak myslím, vyjadřuje i Vaši touhu: „chci žít správným křesťanským životem“ a prosby o příchod Ducha Svatého jsou krásné a naprosto klíčové. Bůh sám vkládá tuto touhu do Vašeho srdce a povzbuzuje a přitahuje Vás k tomu, abyste Ho hledala, postupně k Němu přilnula a udělala zkušenost s Jeho láskou (Oz 11, 1-4; Oz 2, 21; Iz 49, 16; Žalm 27, 8), a tak se posílila Vaše důvěra a věrnost. Vždyť Bůh zaslíbil, že dá Ducha Svatého všem, kdo ho prosí (Lk 11,13: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"). Tato prosba nezůstane nevyslyšena! Na příkladu samotného Ježíše vidíme, že Otec ho slyšel a vyslyšel. Ačkoli mu v Getsemanské zahradě neodňal kalich utrpení, učinil ho původcem věčné spásy, jak čteme v listu Židům (5, 7–9), korunoval ho mocí a slávou, povýšil ho a dal mu jméno nad každé jiné jméno (Flp 2, 9).

Ježíš za svého života na zemi podstoupil mnohá utrpení, dostalo se mu nepochopení a urážek, snášel nevíru (Mt 17,17), ale čerpal svou sílu z modlitby, ze zůstávání v Otcově lásce, z jednoty s Otcem (Jan 10,30) a touhy konat Jeho vůli. V tomto je nám třeba Ježíše následovat: zápasit o věrnost v modlitbě, rozjímat Boží slovo a živit se jím, prosit o světlo Ducha Svatého do každodenního konání. Pokud se ztratíme v hříchu, „zamotáme se“ a míjíme se cílem – být s Ním (Jan 15, 9-17) - je třeba se znovu a znovu navracet skrze svátost smíření, modlitbu pokání (1Jan 2, 1-14). Je nám třeba opírat se o skutečná Boží zaslíbení, která nalezneme v Božím slově a která jsou nám pak oporou v těžkých chvílích a životních zkouškách.

Co se týká vyslyšení našich modliteb doporučovala bych Vám podívat se do rejstříku na heslo "modlitba nevyslyšená"  Najdete zde k tomuto tématumnoho zamyšlení, otázek a vysvětlení.

Z Božího slova, ale také z životopisů svatých je zřejmé, že život křesťana je opravdu dalek toho, aby byl nečinností a čekáním na smrt. Stačí se podívat třeba do knihy Skutků apoštolských. Vždyť Božím přikázáním je láska. Láska je nám vlévána do srdce skrze Ducha Svatého (Řím 5, 5) a tak nás uschopňuje prokazovat lásku bližnímu. A sloužit druhým v lásce, to je pořádná práce, námaha, dobrodružství, radost i utrpení.

Nedovolte, aby Vás otrávily a zaplavily myšlenky, že je na tom stejně ten, kdo se modlí, jako ten, kdo ne, že stejně na ničem nezáleží a úvahy o tom jak kdo „dopadl“ když se modlil nebo nemodlil. To vede jedině k rozmrzelosti, ke ztrátě důvěry. Odevzdanost Bohu není apatie ani „nicnedělání“. Odevzdání se Bohu je úkon hluboké, úplné a opravdové důvěry, jež naplní duši pokojem a dovolí Bohu, aby se postaral. (Více například v modlitbě novény odevzdanosti, P. Dolindo Ruotolo).

Ať Vám Bůh mocně žehná ve Vašem životě a hledání!
 

Kategorie otázky: Modlitba, Osobní krize, nemoc, smrt, Hledání Boha, víry