23. 3. 2023, ses
Neupravení křesťané vydávají svým vzezřením spíše antisvědectví
Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Dějiny církve, výhrady k církvi
Dobrý den,
chci se zeptat, jestli je normální, když křesťané, a zvláště klérus, chodí na veřejnost neupravení?
Nemyslím si, že by kněží měli chodit v drahých značkových oblecích (což je druhý extrém), a že řádové sestry by měly chodit zrovna nalíčené, ale pokud potkáte řeholnici, která má už z dálky viditelný knírek pod nosem – o čem to svědčí?
Na internetu na mě nedávno vyskočila fotka právě takto neupravené řeholnice. Nebyla to nějaká stará babička, která by se už sotva hýbala a sotva se o sebe dokázala postarat. Zeptala jsem se svého devítiletého syna, co si o této fotce myslí, jestli je na obrázku muž, nebo žena, a proč si to myslí. Syn mi odpověděl, že na obrázku je muž, protože má fousy.
Chápu sice, že člověk má dbát především o svoji duši, ale k lidské důstojnosti patří přece také i to, že člověk chodí nejen čistý, ale i upravený. Co si lidé musí pomyslet o církvi, kterou reprezentují takto neupravení lidé? Stálo by v tomto případě tolik času a peněz občas použít depilační pastu či pásku? Snad přece řeholní společenství na tom nejsou tak špatně, aby sestrám nemohly pořídit tyto naprosto základní kosmetické potřeby. Bojím se ale, že u mnohých vítězí lenost a odvolávání se na přirozenost místo toho, aby chodily upravené. Sice chápu, že lidské ochlupení je přirozené, ale v jistých případech působí skutečně odpudivě – i pro malé děti.
Péče o duši vs. péče o tělo
Dobrý den,
děkuji za otázku za zpětnou vazbu do našich řad:-) Máte pravdu, že neupravení kněží/ řeholníci/ řeholnice/ mohou vydávat svým vzezřením spíše antisvědectví, protože vnější vzhled bývá pro mnoho lidí to první, případně to jediné, čeho si všímají. Určitě je Vaše připomínka na zamyšlenou, protože všechny řeholnice stále zůstávají ženami a žijí v určité kultuře, která jisté věci považuje za normu.
Na druhou stranu život v chudobě, kterou slibujeme, s sebou přináší i určitý prostý životní styl a vnitřní svobodu, která nepodléhá diktátu aktuální módy. Záleží také na tom, zda je dané řeholní společenství činné a je v častém kontaktu s lidmi, nebo spíše uzavřené - v těch druhých někdy bývají vnitřní pravidla jinak nastavená.
Záleží tedy na daném společenství nebo jednotlivci, jak tyto dvě hodnoty (tedy vydávat svým vzhledem svědectví a současně žít prostě a odpoutaně) skloubí.
Každopádně děkujeme za trefnou připomínku:-)
Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi
Související texty k tématu:
Láska k sobě, sebepřijetí:
- Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé Láska k bližnímu bez lásky k sobě samému neexistuje...
- Miluj sám sebe, aby ses mohl otevírat lásce druhých Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu.
- Láska k sobě samému je základ životní kreativity Pokud nemilujeme sami sebe, začneme mít přehnaný strach z poznávání vlastních chyb a nedostatků. Bůh ale nemiluje člověka pro to, kým člověk je, ale výlučně proto, že je.
- Být vděčný sám za sebe Vděčnost nám otvírá oči, abychom dokázali vidět vlastní hodnotu. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Když vidím jen co mi chybí, nerozvíjím co je ve mně jedinečné. Začnu-li pošilhávat po tom, co mají druzí a co já nemám, nedokážu už si všímat a vážit toho, co mám právě jen já.
- Další texty k tématu: láska k sobě vztah k sobě, sebepřijetí
