Neplánovaně těhotná...

Dobrý den,
nacházím se ve složitém období snad ve všech oblastech svého života a nevím, jak prožívat vztah s Bohem.

Před časem jsem si našla přítele, se kterým jsme se měli rádi, i když celkem povrchně - no prostě hlavně jsme spolu spali. Rozuměli jsme si, ale já jsem možná tajně doufala v něco víc - aby do mě byl blázen, což úplně nebyl. Tedy, měl mě rád a hodně, jen možná v budoucnu viděl i někoho jiného.

Snažila jsem se s ním mluvit o tom, že bych jako křesťanka neměla mít sex před svatbou, ale vyplynulo z toho, že bychom se museli rozejít. Tak jsem couvla, protože rozejít jsem se s ním nechtěla. Ale vzešlo z toho i dobré, že jsme si řekli, že spolu chceme být vážně a počítat i s manželstvím v budoucnu, že se máme rádi.

Jenže časem se začaly kupit věci, kvůli kterým nám to moc neklapalo. Začala jsem uvažovat, že jestli mě v určitých oblastech nebude naslouchat, že se s ním rozejdu. A pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Asi si o mně teď myslíte hrozné věci, že jsem nezodpovědná nebo že jsem to udělala schválně nebo tak. No, nezodpovědná jsem asi trochu byla, ale hlavně v tom, že jsem věřila, že poznám, kdy mám ovulaci, a praktikovali jsme přerušovanou soulož. Takže se to jednou nevyvedlo…

Zareagoval hezky, mnohé se mezi námi srovnalo, rodiče nám pomáhají, svatbu máme naplánovanou.

Ale teď, co mě trápí: Nevím, jestli jsem si svým hříchem nepřipravila moc těžkou životní cestu. Všechno se změnilo, přišla jsem o přátele, o možnost věnovat se plně studiu. Často mě přepadávají chmury a špatné myšlenky, které neodchází. Například si říkám, že jsem se s přítelem měla včas rozejít. Že mi to i Bůh "řekl" – když nevěřící přítel odmítl respektovat mé přání mít vztah bez sexu. Navíc prostě stále žiju ve hříchu a ještě nějakou dobu žít budu, než se vezmeme. A obávám se, že i potom budu. Nějak. Třeba mám strach z dalšího neplánovaného těhotenství.  Nemůžu mít teď další dítě a na sledování plodných dnů už nevěřím. Je hrozné očekávat dítě a netěšit se na něj, i když teď se na své děťátko už moc těším. Navíc si říkám, že jsem ještě mladá, mohla jsem ještě randit a poznat víc mužů. S tím je teď taky konec. Snažím se přijmout realitu, ale pořád přemýšlím coby kdyby.

Nevím jak prožívat vztah s Bohem. Snažím se modlit, ale nikdy nic nedostanu nazpět, zdá se mi. Ráda jdu někdy do kostela jen tak si sednout, pak cítím aspoň na chvilku pokoj v duši. Jinak mi ale víra nic nedává.
Nechci nějaké šílené emocionální prožitky, ale něco, něco maličkého bych si přála. I když je pravda, že já toho Bohu taky moc nedávám, asi si říkám, že to stejně nemá cenu a je to ztráta času…

Omlouvám se za tak dlouhý vzkaz, asi jsem se potřebovala někomu svěřit. Moje hlavní otázka vlastně je: Je pro mě ještě naděje žít s Bohem? Nebo už jsem všechno úplně zkazila? A zjistím to nějak, že se mnou Bůh je? Nebo si to budu jen namlouvat až do smrti?

-redakčně upraveno- 

Vůbec se nedivím, že svoji situaci vidíte jako složitou, i když jste toho zvládla hodně a je za co být vděčná. Vaše hlavní otázka je na život s Bohem, tak s tím začnu. Naděje na život s Bohem je vždycky. Bůh má každého z nás moc rád. Každého člověka hledá a jde mu naproti jako ztracené ovečce. Bůh je Bohem nových začátků. On dokonale maže a odpouští naši minulost a stále znovu a znovu nabízí novou cestu. Je krásné, že Vy přese všechno nejste ztracená ovečka a hledáte, jak svůj vztah k Bohu vylepšit.

Můj vztah k Bohu se hodně posunul zkušeností s vlastními dětmi. Mám je hodně ráda a nikdy je nepřestanu milovat. Vždycky budu šťastná, když za mnou přijdou, přestože mě často zlobí a dělají věci, s kterými nesouhlasím, vždycky jim budu pomáhat, fandit, odpouštět a budu chtít pro ně jen dobro.

Myslím, že Boží láska k nám je ještě mnohem větší. Obzvlášť letošní svatý milostivý rok znamená, že k tomuto Božímu velkorysému přístupu se chce připojit i celá církev. Všem lidem chce dát naději na život v království Boží lásky a radosti už tedy a teď. Papeži Františkovi hodně leželo na srdci, aby lidé vnímali Boží laskavost a blízkost.  Bůh opravdu vidí a chápe naši situaci a nechce po nás, co není možné. Nečíhá na věci, za které by nás měl potrestat, ale snaží se nám pomáhat k naplněnému životu. Důležité je, abychom žili v lásce, samozřejmě hlavně s našimi nejbližšími, a tak Bůh fandí všemu, co nám s láskou pomáhá. Pro partnerský vztah to je i sex.

Chápu Vaše pocity, že Vám víra nic nedává. Boží věci nejsou vidět a často jim ani nemůžeme rozumět. Přesto si myslím, že je možné, naučit se Boží stopy ve svém životě vnímat.

Milá …, Boha máte ve svém srdci. Když se v tichu do svého srdce ponoříte, všechno, co je tam dobré, krásné a radostné, je Boží. Můžou to být obyčejné věci, které se nám zdají samozřejmé. Když si jich začneme všímat a děkovat za ně, vnitřní radost promění náš život. Podle Vašeho psaní mě napadá třeba toto: máte přítele, který Vás má rád, žije s Vámi, chce si Vás vzít, můžete s ním mluvit o svých těžkostech a domluvit se, co s tím, přijal vaše dítě; máte rodiče, kteří Vás nevyhnali; čekáte s láskou děťátko; máte farnost, kam patříte… To všechno mnoho lidí nemá. Patří sem i drobné radosti, kdy se Vám něco podaří, něco dobře dopadne, někoho potkáte … A za nějaký čas přijdou radosti s děťátkem. Drobné pokroky, úsměv… Teologové tomu říkají, že vděčností Bohu si vyprošujeme další milosti, dary.

Modlitba nemusí zabrat mnoho času, ráno se znamením kříže dát do Boží ochrany. Pomyslet si "Bože do Tvých rukou...", když dávám bábovku do trouby nebo sedám do auta, "Bože pomoz", když nestíhám nebo mi není dobře… Přitom to znamená, že se chytám Boží ruky. To je velká věc! On mě bere vážně a je mi oporou. Když je čas, Bůh ochotně vyslechne všechny naše nářky i stížnosti. Někdy se člověk až diví, jak se mu tím uleví.

Milá…, ano, s dítětem se všechno změní. Když se člověk stane maminkou je to opravdu velká změna, a ne všichni se s ní dokážou vypořádat. Ale pořád platí, že jste mladá a máte život před sebou. Sebelítostí a přílišným rozebíráním minulosti se člověk vyčerpává a navíc si ubližuje. Být mladou maminkou má své výhody, být zralejší studentkou má své výhody, svým způsobem „randit“ můžete se svým budoucím mužem. To myslím vážně a moc Vám to doporučuji! Jestli je u vás možnost přípravy na manželství u manželského páru, využijte ji! Není na překážku, že partner není věřící. Dá Vám to témata k hlubším rozhovorům a pomůže Vám to prohloubit Váš vztah. Využijte společný čas k nějaké hře nebo procházce. Věřím, že namísto poznávání mnoha mužů má větší smysl opravdu do hloubky poznat jednoho a společně se sladit k oboustranné spokojenosti. To je investice, která se opravdu vyplatí a je to práce na celý život. V lásce můžeme stále růst. Najdete si nové přátele, třeba i ve farnosti, s dítětem jako budete mít vy. I když partner do kostela nechodí. Na společných akcích s dětmi to nevadí.

Milá …, možná si říkáte, že se mi takové rady snadno píšou, já si zase říkám, že je to možná všechno úplně mimo, že bych si s Vámi raději povídala, abych Vám víc rozuměla. A tak Vás svěřuji do Božích rukou. Vás, Vaše děťátko, partnera i Vaši budoucnost. Věřím, že dobrý Bůh Vás miluje a slyší, a že je mocný!

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství