Nenávidím svou matku

Dobrý den, obracím se na vás, protože už nevím, jak dál. Jak již nadpis vypovídá, mám problém s tím, že až do morku kostí nenávidím svou matku. Jinak si myslím, že s odpouštěním nemám problém, ale u ní mi to nejde.

Ona je ten nejsobečtější člověk na světě, je jí jedno, jestli svým chováním někomu ublíží nebo něco zničí, (včetně vlastních dětí!) hlavní je, když je po jejím a je ona spokojená - a to je na denním pořádku. Každýmu nadává, všechny soudí, tzv. káže vodu, pije víno. Když jsem si domů přivedla kamaráda, sprostě ho vyhodila z baráku a ještě se tím chvástala, jak je na sebe pyšná. Nemluvě o  mlácení za jakoukoli prkotinu. A když mi někdo křivdil nebo ublížil, řekla mi, že je to moje vina a zastávala se protistrany, pokaždý. Celý život mi říká, že nejsem dost dobrá.

A tak se ptám, je vůbec možný takovýmuhle člověku odpustit? Když necítí vinu, naopak, a vesele v tom pokračuje dál? Ještě když je to matka od rodiny? Vím, že bych měla mít rodiče v úctě,  ale tohle? Bylo mi řečeno, že ji musím přijmout takovou, jaká je, ale to já prostě nedokážu, distancuju se od toxických lidí. Ale nechci žít s nenávistí...

Milá A.,
umím si představit, že pokud Vaše matka nebyla nikdy podporující, že Vás celoživotně zraňovala a celkově zklamala. Bohužel si člověk nemůže na druhém vynutit to, co druhý nemá. Příčinou bývá to, že si nese nějaké rány z dětství nebo ze života. A ty rány mohou způsobit neschopnost být podporující.

Nenávist je ale zlá. Zejména pro Vás. Je to něco, co Vás svazuje. Odpuštění je proti tomu osvobozující. Zároveň je ale odpuštění založené na pojmenování všeho toho, co není v pořádku. Potřebujete se naučit odpouštět hbitě. Aby na Vás její chování tzv. nemohlo. Zároveň to celkové odpuštění je proces. Od rozhodnutí až po zvnitřnění toho, že lze oddělit ty skutky od její osoby. Úcta pak může stát nad jejími skutky. Ji samotnou možná přijmout půjde, i když její jednání ne. Zkuste se na ni někdy podívat, když spí a zkusit v sobě oddělit tu osobu, kterou Bůh jistě stvořil dobře a to, čeho se jí dostalo a z čeho vychází ve svém jednání, což jistě dobré není.

Milá A., moc Vám držím palce, abyste nad nenávistí v sobě vyhrála. Je to zlo, něco jako koule na noze. V tu chvíli jste na stejné vlně zla s Vaší mámou. Nemyslím si, že to chcete. Je potřeba zvolit jinou cestu a tím odpouštějícím přístupem zlu utnout hrot.  Zkuste v sobě znovu objevit svou hodnotu, přes všechno, čím ji Vaše matka pošlapala. Stát se jakoby na těch výrocích a činech nezávislou. Pokud by se Vám to nedařilo, najděte prosím terapeuta, se kterým můžete cestu z nenávisti hledat krok po kroku. Zároveň v modlitbě proste, abyste odpustit dokázala a Bůh vztah s matkou uzdravil a obnovil. Věřím, že i Vy hluboko v sobě máte touhu po harmonii a blízkosti. 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům