Nedovedu se už ani smát, ani brečet

Jsem smutná a už se nedovedu smát. Nedovedu ani plakat.
Vdávala jsem se mladá, brzy se nám narodily děti, a pak jsme se rozvedli. Zvykla jsem se o vše postarat sama, o dům, vydělat dost peněz, starat se o děti a vychovávat je. Dálkově jsem vystudovala VŠ. Tato skutečnost mě osobnostně pozvedla, ale objevily se u mě příznaky vážné nemoci. V práci jsem dala výpověď.
…
Nějakou dobu jsem doma. Po 30-ti leté, velmi náročné práci, je mi odpočinek příjemný a je mi dobře. Musím ale být na pracovním úřadě, což mi osobně ani nevadí, jen je pro mne obtížné to vysvětlovat všem, kdo se mne ptají.

V poslední době přehodnocuji svůj život a snažím se o sebepoznání. Vždy jsem si věřila, že jsem schopná se o sebe postarat a najít si zaměstnání. Teď v sobě ale cítím rozpor. Věřím si, že mám bohaté pracovní zkušenosti a specializace, se kterými se uplatním, ale zároveň už nechci pracovat tak moc. Mám strach, že už nebudu schopná těch dalších 10 let někde pracovat.

Zvažuji a obracím se na Boha, jak mám dále postupovat. Vůbec nemám povědomost o tom, co mám v životě dělat!

Jsem sama a sama asi zůstanu,
ale mám ale dvě krásné děti, za které děkuji Pánu
jsem nemocná, ale léčím se dobře,
jsem optimistka ale mám depresi.

 

Milá …,

děkuji za Vaši důvěru a otevřenost, se kterou přinášíte svůj životní příběh. Píšete o velkém smutku, který Vás provází od Vašeho rozvodu. Asi to pro Vás bylo velmi bolestivé a těžko snesitelné, a tak jste se uzavřela před bolestí, vrhla se na studium, práci a péči o děti. Asi Vám množství aktivit pomohlo přežít bolestnou ztrátu Vašeho manželství, ale něco ve Vás se uzavřelo životu a tím i radosti.

Do našeho srdce vedou jen jedny dveře. A tak pokud se uzavřeme před bolestí, nemůže k nám ani radost.
Přesto jste i díky této obraně vychovala dvě děti, vystudovala vysokou školu, pracovala na 200 o vše jste se dokázala postarat.

A teď se cítíte unavená a vyčerpaná. Děti asi už opouštějí nebo opustili rodné hnízdo, staví se na vlastní nohy a Vy konečně máte čas sama na sebe. A protože jste na to nebyla zvyklá, tak pro Vás teď není vůbec jednoduché zjistit, co vlastně chcete, co potřebujete, jak byste si představovala svůj další život.

Zatím víte jedno, že je Vám dobře, když odpočíváte. A tak byste od toho měla začít. Skutečně odpočívat a to tak dlouho, jak to bude Váš organismus potřebovat. Bez ohledu na to, co tomu říká Vaše okolí. Dokonce nejste ani povinna něco složitě vysvětlovat. Prostě odpočíváte, protože jste si na to posledních 30 let neudělala čas. Možná byste měla využít i pracovní neschopnost – na tu máte nárok, i když jste na pracovním úřadě. Jste nemocná a hlavně jste hodně vyčerpaná, možná vyhořelá.

Určitě jste na sebe měla vždy vysoké nároky. Zkuste se na sebe podívat laskavým pohledem, tak, jak se na Vás dívá Bůh.

Až sama sobě dovolíte odpočívat, můžete se pomalu rozhlížet a objevovat, co potřebujete, co Vám dělá dobře – teplá koupel, masáž, procházka v přírodě, jízda na kole, plavání, oblíbená hudba, dobrá kniha, popovídání s přítelkyní nebo s dětmi........A dopřát si to.

Už teď víte, že byste nechtěla pracovat tak moc jako v minulosti. To je výborné rozhodnutí. Věříte si, že jste schopna si se svou specializací a zkušenostmi práci najít. To je také velmi důležité. Takže nikam nepospíchejte a až si pořádně odpočinete, dobře vybírejte. Za dobře odvedenou práci si zasloužíte dobrou odměnu a uznání.

Ještě před tím, než začnete hledat práci, bych Vám doporučovala odjet alespoň na týden na duchovní cvičení. Pokud jste svěřila svůj život do Božích rukou a věříte v jeho lásku a pomoc, je to příležitost opravdu se zastavit, naslouchat mu a hledat jeho vůli pro vlastní život. A prosit jej o znovunalezení radosti a životního smyslu.

Přeji Vám, abyste znovu objevila chuť, krásu a vůni života. Ať Vám k tomu Bůh požehná a naplní Vás pokojem.

Kategorie otázky: Hledání smyslu života, Osobní krize, nemoc, smrt