Nebe pro hodné, peklo pro zlé? Každý máme jiné životní podmínky...

Dobrý den,
bůh je podle vás spravedlivý. Víme, že existuje nebe a peklo. Nebe pro "hodné" a peklo pro "zlé". Jenže jak může člověk ovlivnit, jaký je, pokud nikdy například o nějakém bohu neslyšel? Myslím, že někteří lidé jsou prostě zlí, a i kdyby to chtěli změnit, nic s tím neudělají, protože si to ani neuvědomují. A někteří jsou prostě hodní, protože tak byli vychováni. Jiní v něj prostě neuvěřili a např. díky nějaké souhře náhod někoho zabili ... a kdyby tahle souhra náhod v jejich životě nebyla, tak by se tak nestalo. To samé sebevražda. Myslíte, že někdo, kdo je šťastný, by se zabil? Nejspíš ne.
Pokud je bůh tak spravedlivý, jak říkáte, nemyslíte, že by každý člověk měl mít stejné podmínky života? Nebo by něco jako peklo a nebe vůbec neměly neexistovat?

A ještě otázka pro toho z Vás, kdo si tohle přečte: myslíte, že kdybyste o nějakém bohu v životě ani neslyšel/a, že byste v něj věřil/a? Nebo kdyby vás rodiče vychovali jako muslima, myslíte, že byste byl/a křesťan?
 

Dobrý den,

Pojem spravedlnosti Boha je třeba chápat širším způsobem, než jak vyznívá jeho význam v dnešní češtině. Bůh není spravedlivý jen ve smyslu „má dáti, dal“, či pouze v právním smyslu adekvátní odměny či trestu za určité jednání. Takové pojetí má spíše kořeny v antickém řeckém myšlení a u Boha bychom si s ním nevystačili.

Biblický význam Boží spravedlnosti je podstatně širší. Na rozdíl od českého kořene slova spravedlnost, kterým je „pravda“ či „právo“, hebrejský biblický pojem spravedlnosti má spíše blízko k pojmu „vztah“ a „přátelství“. Bible nevidí Boha jen jednorozměrně, coby posuzujícího soudce, ale vidí Ho především jako vztahujícího se k člověku v jeho nouzi, jako zachraňujícího.

Když tedy víra hovoří o Boží spravedlnosti, propojuje Jeho pravdivé poznání všech souvislostí života člověka a zároveň Jeho aktivní zájem do nich vstupovat jako pomocník a zachránce. Bůh nestojí mimo kulisy tohoto světa a našich životů jako pozorovatel a soudce, nýbrž vstupuje do dějin a do našich životních příběhů jako aktér, který nabízí pomoc a spásu. To je Boží spravedlnost, jejíž pojetí přesahuje to naše.

Bůh tak přistupuje ke každému člověku stejně, i když v lidských očích máme rozdílné podmínky a východiska v životě. Chce vstoupit do života každého člověka, ať je „hodný“ nebo „zlý“, ať zrovna prožívá štěstí nebo beznaděj, ať je křesťan nebo muslim či nevěřící. Niterně se vztahuje ke každému v hlasu jeho svědomí.

Biblické pojetí spravedlností Boží směřuje zároveň k tomu, čemu říkáme svatost. Svatost znamená pravou skutečnost bez falše, skutečnost čistou a průzračnou, která je pouze v Bohu. A hovoří-li bible o tom, že Bůh dává člověku „ospravedlnění“, poukazuje na fakt, že se k nám Bůh vztahuje, aby nás svou svatostí postupně posvětil a proměnil, když mu to ve svém nitru, v hlasu svého svědomí, dovolíme. A to je otevřené komukoliv…

Možná by Vám mohly pomoci k dalšímu zamyšlení i další z odkazů k tomuto tématu na našem portálu:
Je Bůh spravedlivý
Boží spravedlnost - mám o ní pochybnosti

Přeji Vám prožitek Boží blízkosti, včetně uzdravujících účinků jeho Spravedlnosti.
 

Kategorie otázky: Bůh