Boží spravedlnost - mám o ní pochybnosti

Jsem věřící a přestože si myslím, že život s Bohem je lepší než bez něj, mám velký problém s chápáním dokonalé Boží spravedlnosti.
Uvedu příklad - křesťan v Americe a křesťan v muslimské zemi /nebo třeba v Africe, Číně, Indii.../ Zatímco ten první má dvě auta, dům jako menší hrad, ten druhý trvale žije v reálném nebezpečí mučení či smrti.
Přijde Vám to spravedlivé? Opravdu? Tady se nemůžete vymlouvat na to, že si to ti lidé takhle vybrali, většinou totiž neměli možnost volby.

Jestliže mluvíme o Božích vlastnostech (spravedlnost, všemohoucnost, věrnost, láska...), musíme si uvědomit, že mluvíme v našich lidských pojmech. Tyto pojmy nevystihují plně Boží vlastnosti. Jsou to spíše jen, z naší strany, takové příměry. Jestliže tyto příměry budeme vzhledem k Bohu příliš absolutizovat, může se nám lehce stát, že se chytíme do pasti tak, jak se to stalo Vám s pojmem (příměrem) spravedlnost. Bůh je prostě jiný. Je jiný než naše lidské uvažování a naše pojmy nejsou schopny ho plně vystihnout.

Když jsem přemýšlel nad pojmem Boží spravedlnosti, uvědomil jsem si naprosto základní nespravedlnost, kterou jsem ovšem zatím od nikoho z těch, kteří o této věci mluvili, neslyšel: Bůh v Ježíši Kristu se stal člověkem, aby nám, nakolik to je možné, zprostředkoval sám sebe a něco nám řekl o cestě k vydařenému životu. Odměnou mu byla dost strašná smrt na kříži. To je přece nespravedlnost jako hrom, ne? A této nespravedlnosti se podrobil sám Bůh. A obrátil ji v dobro, totiž v příležitost jak dovršit spásu člověka. Možná i v tomto tkví Boží spravedlnost (a také všemohoucnost): že dokáže obrátit zlo, které do světa přišlo s hříchem, v dobro.

Je jistě pravda, že ve světě je spousta nespravedlnosti. Existuje však přímá úměra mezi růstem nespravedlnosti a mírou odklonu lidí od Boha. Neobviňujme, prosím, z našich lidských nespravedlností Boha. Bůh dal člověku zemi, tj. veškerý život na ní, do správy. A poskytl mu také základní návod, jak se má chovat, aby ji úplně nezničil. Ten návod najdeme v Bibli a rovněž v textech církve. V současnosti máme dokonce naprosto čerstvý text v encyklice Benedikta XVI. Caritas in veritate. Je to nesmírně poučné čtení.

Mnohasetletá zkušenost církve dokládá jednu skutečnost: Bůh k prosazení části své spravedlnosti používá lidi. Světci, jako např. bl. Matka Tereza toho jsou příkladem. Jestliže se nám něco v našem světě nelíbí (a může toho být opravdu hodně) a nehodláme-li se s tím smířit, přiložme ruku k dílu. To, že si takové věci všimneme, může být Boží volání k pomoci. Bůh nás touto cestou může volat ke spolupráci. Může být, že se nám naše pomoc bude zdát jako kapka v moři. To však již není naše starost. My vidíme tu svou kapku, Bůh vidí celou řeku, která vtéká do toho moře a má moc ho pozvolna proměňovat. Řeka, které budeme součástí, se může stát Golfským proudem, díky kterému je obyvatelná Evropa. To může stačit.

Kategorie otázky: Bůh