9. 6. 2020, Opatrný
Narozeniny a jejich slavení v Bibli?
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Křesťanská etika, hřích
Dobrý den, na vašich stránkách jsem četla, že každá událost má být oslavena např. jmeniny, narozeniny, Vánoce, Velikonoce. V Bibli se ale píše, že mají být slaveny pouze tři věci: pasach, konec žně a ještě jeden, ale žádné svátky, co vyšly ze světa, tj. právě narozeniny, jmeniny, Vánoce, i když o Velikonocích, dejme tomu, to za nás měl Ježíš položit život. Můžete mi dát nějaký odkaz z Bible, přímo nějaký text, který to podloží? Který nám umožňuje slavit svoje narozeniny. Není tam ani zmínka, že by Ježíš slavil sebe svoje narozeniny.
Děláme mnoho věcí, které nejsou v Bibli výslovně přikázané
Dobrý den,
souhlasím s Vámi, že bible nikde nepředepisuje, že bychom měli slavit narozeniny nebo svátky - ve starověku se chudší lidé často ani neorientovali v kalendáři a nevěděli, kdy se přesně narodili. A nemáme ani doklad o tom, že by narozeniny slavil Ježíš.
Křesťané, stejně jako ostatní lidé, ale měli od začátku ve zvyku připomínat si důležité dny: například den, kdy vstal Ježíš z mrtvých (nejen o Velikonocích, ale také každou neděli, srov. např. Sk 20,7). Navíc od počátku slavili výročí smrti mučedníků a označovali ho za narození pro věčný život.
Pokud jde o samotné narozeniny, děláme mnoho věcí, které nejsou v bibli výslovně přikázané. Přesto bych v této souvislosti připomněl jeden starozákonní verš, a sice Kaz 3,4: "Je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat." Křesťané se nesnaží žít každý den stejně, ale vymezují čas pro zármutek i pro radost. Tento rytmus je způsob, jak čas posvětit a umožnit evangeliu, aby proniklo do všech oblastí našeho života. V osobním životě slavíme narozeniny (připomínáme si, že jsme se narodili) a truchlíme, když nám někdo umřel. Je to přirozené jednání, které spojujeme se svou vírou (díky za dar života v prvním případě a bolest ze ztráty prodchnutá nadějí na vzkříšení v druhém). Na úrovni celé církve pak máme dny zaměřené na obrácení (např. půst) a dny zaměřené na radost z vykoupení (Velikonoce). To proto, že kvůli naší lidské omezenosti nejsme schopni vše naráz obsáhnout.
S přáním pěkného dne
Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích
Související texty k tématu:
Radost:
- Nemáme-li žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
- Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
- Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
- Já - a radost?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
- Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se můžu radovat..?!
- Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...
