Na křesťanství mi vadí neustálé připomínání viny

Dobrý den,
chci se zeptat, existuje nějaká křesťanská církev, která nestaví člověka do pozice viníka?  Zkrátka toho, kdo má problém už jenom tím, že se narodil? Čili církev, která nehlásá teorii dědičného hříchu? Děkuji.

Odhadem je ve světě kolem 4 tisíc různých křesťanských církví, denominací, sborů, kongregací a jak se ještě jmenují. Už kvůli množství je velmi obtížné zjistit, zda některá z nich odmítá teorii dědičného hříchu. Všechny však, chtějí-li se právem nazývat křesťanské (Kristovy), hlásají nezbytnost záchrany (spásy) člověka skrze oběť Ježíše Krista na kříži.

To, že člověk potřebuje pomoc, z něho nedělá ani tak viníka, jako spíše potřebného. A není to pouze křesťanský pohled na svět. Prakticky všechna světová náboženství nabízejí člověku nějakou záchranu, „cestu spásy“, a tedy předpokládají, že ji potřebuje.

Tím, že se člověk narodí, vstupuje do světa, ve kterém je přítomné zlo. A schopnost dopouštět se zla je přítomná i v samotném člověku. Odpovědí na otázku po původu tohoto zla bývá poukázání na zneužití svobody (prvními) lidmi. Pro křesťany se toto zlo projevuje absencí „Boží blízkosti“ v životě jednotlivce a z toho vyplývajících nezdařených rozhodnutí. Zlo neruší svobodu člověka volit, ale ztěžuje možnost rozhodovat se správně. V tomto kontextu představuje pojem dědičný hřích snahu o zachycení stavu, ve kterém se člověk i lidstvo ocitli poté, co se vzdálili Bohu. Ano, máme problém, ale ten se nejmenuje dědičný hřích. Je jím přítomnost a přitažlivost zla. Jistě můžeme popřít existenci zla, ale tím ještě nepřestane být reálné, jak se denně bolestně přesvědčují tisíce jeho obětí.

Přiznáme-li člověku svobodu se rozhodovat, pak koncept dědičného hříchu nepředstavuje stavění člověka do pozice viníka, ale pokus vysvětlit, jak to, že se člověk viníkem stává.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus, Hledání Boha, víry