Myslela jsem, že jsem transsexuál, ale byl to omyl

Dobrý den,

čím dál víc mě tíží otázka ohledně Božího odpuštění. Myslela jsem si, že jsem transsexuál. Změnila jsem si jméno na neutrální, zahájila léčbu.  Současně se mi rozjely velké psychické problémy, kvůli který  jsem byla i hospitalizovaná. Postupně na mě ale začaly  doléhat pochybnosti a vystupňoval se ve mně pocit, že dělám chybu, že vlastně toužím po vlastním dítěti, po rodině.

Pochopila jsem, že na sobě musím pracovat, že do mužského těla utíkám. Spoustu problémů jsem popírala, něco potlačila, dost z toho jsem si začala uvědomovat díky intenzivní terapii, ještě mě dost čeká.  Některé změny se mi líbí, ale většina ne.

Není ale vůbec jednoduché couvnout z něčeho, o co takovou dobu bojuju. Všichni se mi snažili pomoct, vyjít mi vstříc a já jim teď řeknu:  sorry, rozmyslela jsem si to?... Pokračovat v léčbě ale už nechci. Teď bojuju se studem, že celou dobu zabírám místo u lékaře, který může pomoc jiným, celkově stud, že jsou ke mně všichni vstřícní a já je odmítnu, se strachem, jak to vezme rodina, lékař, moje psycholožka,  která mi taky dost pomáhá. Dlouho jsem o tuhle cestu bojovala a teď chci odejít. A hlavně mám strach, že mi Bůh neodpustí...

Dokáže mi Bůh odpustit tuhle špatnou cestu a lež? Cítím stud a mrzí mě to.

Snad je můj dotaz srozumitelný. Děkuji Vám za odpověď.

Milá ...

Děkuji za poctivost a otevřenost, se kterou píšete. Chápu, že je pro Vás náročné po dlouhé době úsilí obrátit. Jenže ten obrat je k Vám takové, jak Vás stvořil Bůh. To je obrat záchranný! Proto ani On nemá nic proti tomu, abyste se vrátila ke své podstatě. Naopak – raduje se a jásá, že jste se zastavila včas. On je ten, který stojí na Vaší straně! Rozumí tomu, co se s Vámi dělo i děje a chce pro Vás dobro.

Zmýlit se je lidské. Jsme zatíženi svou minulostí, svými traumaty, to vše ovlivňuje naše vnímání. Prokousat se tím vším, co se na nás přilepilo a uslyšet ten hlas naší identity pod tím, přiznat se k ní, to chce odvahu a je projevem zdravého duševního kořínku. Moc Vám gratuluji k tomu, že jste před ním neutekla.

Chápu, že cítíte stud a že Vás to mrzí. Bylo by dobré poprosit Boha o odpuštění, právě pro to uvědomění a lítost. Buďte si jistá, že On Vám své odpuštění nabízí. A že Vy ho smíte přijmout. To je Váš díl práce na tom. Přijmout to, že Bůh z Vás snímá všechno, co bylo nedobré a pokřivené a dává Vám svobodu a čistotu.

Smíte přijmout tu lásku, která o Vás stojí, vždyť jste jeho vlastní, milovaná dcera. Nesmírně milovaná – a žádný omyl z Vaší strany to nemůže zhatit. On čeká, až se vrátíte do jeho náruče. Jste moc očekávaná! S nadšením a láskou.

Nebojte se prosím reakcí okolí. Mnozí budou za to rozhodnutí šťastní. A pokud se najde někdo, kdo Vám to vyčte, zkuste mu říct, že jdete poctivě tak, jak poznáváte a že chcete žít rovně svůj život a ne předvádět někoho, kým nejste. Že jste to hledala, ale nyní už víte. Zkuste to sdělit s lehkostí, samozřejmostí a humorem. Časem si zvyknou.

Milá ..., raduji se z toho, že jste udělala dobré rozhodnutí a přestala se schovávat. Moc Vám držím palce, abyste prošla terapií s užitkem, abyste si stoupla na své vlastní nohy a nechtěla stát na cizích, abyste dobře rozpoznávala, jaké máte dary, abyste si dokázala odpustit, když Vám i sám Bůh odpouští a abyste zvládla dobře to rozkrytí pro ostatní. Přeji Vám, abyste se opřela o milujícího Boha a už se nikdy jeho náruče nevzdala. Ať Vám Bůh žehná, vede Vaše kroky, naplňuje Vás nadějí, rozhodností, láskou a odvahou. Moc Vám držím palce!

Kategorie otázky: Sexualita jiné