Modlitba x afirmace

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli jako křesťan mohu mít svoji vlastní modlitbu, která mi pomáhá myslet pozitivně a dodávat chuť do života, tzv. afirmaci? Neříkám, že se nemodlím Otčenáš... do kostela v neděli chodím. Zároveň si říkám, jestli to není proti Bohu? Děkuji

Zdravím Vás a děkuji za Váš dotaz.

Dáváte zde do vztahu dvě věci: afirmaci a modlitbu. Zdá se sice, že mezi nimi v zásadě nerozlišujete, ale přesto Váš dotaz ukazuje, že máte pochybnost v tom, jestli není afirmace "proti Bohu", jak sám píšete.

Zkusme se spolu podívat na to, co je afirmace a co modlitba, jaké jsou styčné body a jaké odlišnosti.

Afirmací chápu jakési "sebepotvrzování", utvrzování se v něčem, čeho chci dosáhnout, co chci ve svém životě změnit. V podstatě by se dala nazvat autosugescí, dodáváním kuráže, snahou o pozitivní vidění světa. Nejsem si však jist, zda je možné nazvat ji modlitbou. Zdá se mi, že by byla spíše podobnější např. mantrám.

S modlitbou snad může mít tu spojitost, že má být myšlena nebo vyslovována.

Jak je to s křesťanskou modlitbou? Terezie z Avily v jednom ze svých děl uvádí o modlitbě toto: "Modlitba je přátelským přebýváním s Bohem a mnohokrát opakovaným rozhovorem o samotě s Tím, o němž víme, že nás miluje".

Kdybychom tedy měli zkoumat, čím se liší afirmace od modlitby, jistě najdeme docela pestrou škálu odlišností:

1) Afirmace je prvotně zaměřena na mě, na můj pohled na svět, na moji změnu. Modlitba je prostorem, příležitostí, časem, ve kterém se setkávám s Bohem. Bůh mě v tomto prostoru a čase může měnit, ale je to na Něm.

2) Afirmaci si sám vybírám podle toho, jak, případně v jaké oblasti, se chci změnit. Modlitba je ale pokus o dialog, kdy sice něco Bohu říkám, zároveň se jej však ptám a snažím se poslouchat, co mi říká, jak svýma očima vidí můj život (ten "zpětný kanál" můžu nacházet v především v Písmu).

3) Afirmace se opakuje proto, abych sám sebe o něčem přesvědčil. Modlitba by měla být opakována proto, že miluji Boha a chci s Ním pobývat, být v Jeho blízkosti.

4) V afirmaci používám slova k tomu, abych přesvědčil sám sebe o něčem. V modlitbě (uvádíte modlitbu Otče náš) jsou slova pouhými prostředníky k tomu, aby mi pomohla setkat se s Bohem, připomenout si, že je mi blízko, miluje mě, vykoupil mě z hříchů tím, že za mě položil svůj život.

5) V afirmaci jsou slova důležitá - mají sugestivní účinek. V modlibě mohu být klidně v tichu, můžu jen přebývat před Bohem v pokoji, a přesto to bude modlitba. Na slovech totiž v modlibě nezáleží - záleží na tom, že jsem se v ní potkal s Bohem. Slova v modlibě jsou spíše prostředkem k setkání s Ním.

Je možné, že bychom těch odlišností našli více.

Z jistého hlediska je ale modlitba i bohoslužbou - např. vše, co se děje v kostele, je modlitba a současně je to i bohoslužba.

A tak je asi na místě se zeptat, jak si v tomto ohledu stojí afirmace a modlitba?

Je vidět, že středem afirmace jsme my sami, zatímco středem modlitby je Bůh, resp. minimálně setkání s Ním.

Kdybychom tedy chtěli prohlásit afirmaci modlitbou, v jistém ohledu bychom byli modloslužebníky - nesloužili bychom Bohu, ale sami sobě.

Nechci Vás tím obvinit z modloslužby - toto přirovnání je poněkud "přetažené", ale na druhou stranu mi přijde, že právě pocit z toho, že se jedná o "něco ne úplně v pořádku" Vás vedl k napsání dotazu - zde jsem se pokusil najít obsah onoho "něco ne úplně v pořádku".

Tedy zpět k Vašemu dotazu.

Není asi problém v tom, že byste si vymyslel vlastí afirmaci.

Problém ale je, nazývat afirmaci modlitbou, resp. brát modlitbu a bohoslužby pouze jako afirmaci - v jistém smyslu by se snad dalo říci, že slovní modlitba je afirmací, ale je to málo. Modlitba (a samozřejmě i bohoslužba) má jít dál, za afirmaci - k setkání s Bohem. On je primárním, hlavním, cílem i středobodem modlitby.

Na závěr bych Vám chtěl popřát, abyste "našel modlitbu" tak, jak ji viděla Terezie z Avily. Abyste našel Boha jako milujícího přítele, se kterým se v modlitbě chcete často potkávat.

P.S.: Pokud bychom měli hledat paralelu, pak křesťanskou afirmací může být  proklamace Božích zaslíbení pro nás (Ty se nás, Bože, ujímáš, nenecháš nás bez pomoci, zastáváš se nás.…)  a je založená na Písmu. Ďábel je "Boží opice" – tam kde chybí toto ukotvování, nabízí své – tak se afirmace může stát modlitbou k vlastnímu pupku – jsem nejlepší, vše se mi podaří… To ale Bůh nikde v Bibli neříká – On říká: "budu s tebou".

Kategorie otázky: Modlitba