Modlitba s muslimem

Dobrý den, seznámila jsem se  v rámci pomoci uprchlíkům s jednou mladou muslimskou rodinou. Jsou milí a zdvořilí. Hodně si s nimi povídám, především anglicky. Padlo slovo i o víře. Zamýšleli jsme se nad tím, zda jejich (muslimský Bůh) je ten samý co křesťanský. Napadlo nás, zda bychom se mohli spolu modlit, třebaže forma (průběh) modlitby je u každého z nás jiný (muslim se modlí na koberečku a modlí se jinak než my křesťané) a já se zase modlím vestoje.

Chci se zeptat, zda by se to našemu Bohu (Ježíši Kristu) líbilo. Zda to není hřích? Zda to není modlitba k "Tašlanovi" (viz Narnie) , zda nečiním to, co je zlé v Hospodinových očích. Sama myslím, že islám, křesťanství i židovství jsou monoteistická náboženství mající stejné kořeny a že tudíž je náš Bůh společný a můžeme se k němu v jednotě modlit. Poraďte, prosím, protože jejich rodina i já jsme ke společné modlitbě otevření. Děkuji

Dobrý den,
je krásné, že pomáháte rodině uprchlíků a neomezujete se jen na formální pomoc, ale že s těmi lidmi mluvíte, zajímáte se o ně a chcete s nimi sdílet to nejdůležitější, co v životě máte a co v životě mají oni. To není samozřejmé, a přitom je to to hlavní, co pro ně můžete udělat, a co nenahradí žádná státem organizovaná pomoc.

Máte pravdu, že islám a křesťanství, stejně jako judaismus, se obracejí ke stejnému Bohu. Obavy z modlářství nebo porušování nějakých Bohem stanovených pravidel tedy nejsou na místě, tím spíš, že se chcete jen modlit ve stejnou chvíli na stejném místě, každý svým způsobem.

Ne každý pro takové jednání musí mít pochopení. Někdy se necítí dobře ani křesťané, když navštíví bohoslužbu jiné církve, někdy i jiného proudu ve stejné církvi, kde se věci dělají jinak, než jsou zvyklí. Mají pocit, že Boha lze chválit jen jedním způsobem, tím jejich. Šidí se tak o velkou radost z toho, kolik lidí Boha miluje a chce se k němu obracet. Těžko si představit něco krásnějšího, než když lidi z různých zemí, z různých kulturních tradic, spojuje touha společně chválit Boha. Pokud to tak vnímáte, jste na nejlepší cestě udělat něco zásadního pro mír mezi lidmi různých vyznání v naší zemi. Lidé, kteří se spolu modlí, se nemohou nenávidět, a pokoj, který společně zakouší, šíří kolem sebe. Každé takové zrníčko lásky je velmi důležité.

Kdyby došlo na účast na bohoslužbě v jedné či druhé církvi, tam těžko radit: někdo by to neudělal, někdo by šel, ale zůstal nezúčastněně jako host, jiný by se s vděčností přidal ke všemu, co by mu jeho víra umožňovala (což by možná bylo úplně vše). Pro každý z těchto přístupů najdete církevní autority, které to tak vidí. Musíte se řídit vlastním citem, nejednat proti svému svědomí, ale ani se nenechat svázat zbytečným strachem. Těžko může být hřích, chcete-li s někým společně sloužit Bohu.

Svět bude stále promíchanější a bude stále častější, že okolo nás budou bydlet lidé jiných vyznání. Nesdílet to, co nás spojuje, by byla velká škoda a zárodek možných nedorozumění. Mám naději, že tak jako dnes se leckde konají společné modlitby evangelíků a katolíků a lidem už to nepřijde divné (přitom před sto lety by to bylo nemyslitelné), že v dohledné době nebudou společné modlitby křesťanů, muslimů a židů záležitostí pouze intelektuálů ve velkých městech jako dnes, ale stanou se běžnou součástí našich životů. Dělat něco společně neznamená opouštět to svoje, ale upřednostnit to, co nás spojuje, nad tím, v čem se lišíme.

Bůh nás spojuje. Je krásné, že to sama cítíte a jste připraven/a to žít. Věřím, že skrze lidi jako jste Vy přináší Bůh do světa svůj pokoj. Kéž Vám ve Vašem jednání žehná.

Kategorie otázky: Náboženství různá