Matka mi neřekla, kdo je můj otec. Chci odpustit, ale nejde to.

Dobrý den, ráda bych u vás nalezla aspoň částečnou odpověď, jak řešit svou situaci. Prožívám pocity křivdy, které mě  doslova ničí, ačkoli mám krásné děti a manžela, kterého velmi miluji. Vyrůstala jsem jako dítě svobodné matky, jméno otce mi nebylo sděleno. Vlastně se o tom doma nemohlo mluvit, vždy mi bylo dáno najevo, jak je toto téma zraňující.

Jméno otce mi mamka přislíbila odtajnit několikrát, ale pak to vždy nějak vyšumělo... Vlastně jsem byla smířená s tím, že se to nikdy nedozvím. Jenže nedávno mi mamka v nečekané chvíli sdělila, že otec je už mrtvý a že, i když bydlel nedaleko, nepřála si, abychom se někdy potkali. Možná jsem ho vídala, jen jsem nevěděla....

Vyděsila mě definitivnost toho, že se už nikdy nepotkáme a zároveň, i když v dobrém slova smyslu,  cítím osten závisti vůči vlastním dětem. Kolik lásky se jim dostává od jejich táty...  Můj vztah s mamkou hodně utrpěl. Svá vnoučata miluje nade vše, dělá pro nás všechny strašně moc, ale já se nedokážu vůči ní zbavit zášti a jsem na ni zlá a protivná.

Pořád si v hlavě přehrávám všelijaké křivdy, někdy i v noci,  i když vím, jak destruktivní to je. Mám nějaké psychologické knihy, ale připadá mi, že tam je to hlavně o obviňování druhých z mého smutku. Chtěla bych mamce odpustit, nekoupat se ve starých křivdách, radovat se ze života, nebýt zatrpklá...  Je nějaká cesta? Existují nějaké možnosti konzultace s duchovními? Vím, že mají spousty práce a nechci je obtěžovat. Děkuji, pokud jste dočetli až do konce.

Milá...

děkuji za sdílení Vašeho příběhu. Věřím, že muselo být těžké žít s tabu a že bylo stejně náročné se dozvědět pravdu a to ještě v ne v příhodném čase a s definitivní nemožností otce osobně na zemi potkat. Až v nebi. Píšete o lítosti, že jste nedostala otcovskou lásku, tak jako Vaše děti. Vaše emoce jsou pochopitelné, i ty, které máte vůči mamince.

Je těžké se vyrovnat s osobou svého táty. Osobně se domnívám, že právě proto, že jste ztratila možnost se s otcem sejít, seznámit se s ním, poznat jaký by byl (– možná byste zjistila, že by Vám byl schopen lásku dát, možná také, že vůbec..), tak pro tu neuchopitelnost se Váš hněv obrátil vůči mamince. Možná ji viníte z toho, že Vám ho zatajila, možná ale ta zášť patří ještě i oběma variantám – mohl být dobrým otcem nebo by byl velmi špatný otec. Obě varianty jsou pro vás zraňující. Ta první, že jste nedostala možnost ho zakusit, ta druhá, že Vám maminka nevybrala dobrého otce. Padá to na její hlavu. Chápu, že se na tuhle bolest nabalují i ostatní křivdy. To je už snadné.

Moc si Vás vážím za to, že byste ráda své mamince odpustila. Že nechcete být obětí toho, co způsobili jiní. Ono to neodpuštění svazuje nejvíc Vás samotnou. Zkuste se na věc podívat z druhé strany. Odpouštím kvůli sobě. Tak by to mohlo být snadnější. Nechci nést kouli na noze, kvůli které nemohu ani povyskočit. Uzdravení je někdy proces. To, že se trápíte křivdami tak, že to zabírá čas i v noci si říká opravdu o změnu. Odpuštění zároveň není možné bez pojmenování viny. Zřejmě vidíte, že byste potřebovala pomoc. Doporučuji Vám vyhledat terapii. Terapeut na Vás a Vaše hledání bude mít dostatek času. S odpuštěním by Vám měl být schopen pomoci. Nebojte se ho vyhledat. Samozřejmě můžete oslovit i duchovního, třeba v rámci zpovědi a domluvit se na osobním setkání. Domnívám se ale, že terapeut Vám bude moci dát vice prostoru.

Přidávám pár podnětů k tématu – Bylo by dobré být pozorná k tomu, jak tehdy věci prožívala Vaše maminka. Co byl ten důvod, že ho chtěla nechat v utajení. Jaká zranění jí asi způsobil. A jak to její rozhodnutí ovlivnilo. Dále zkuste všechna ta zranění sepsat. Na papír napište i emoce, které to ve vás způsobilo. A toto všechno předložte Bohu s prosbou o uzdravení. Jako něco, co není Vaše. Co se Vám přihodilo. Zkuste objevit kým jste Vy bez těch ran. Ty nechte na papíře, který patří Bohu. Zkuste to oddělit.

I když Vás emoce teď dohánějí, osvobození z toho hlášení ve Vaší hlavě je možné. Bůh to umožňuje. Zkuste přijmout jeho lásku, kterou Vás vroucně miluje. Dovolte mu, aby Vás osobně miloval. Aby mohl převzít lásku Vašeho táty a v mnohém ji převýšit. Aby odpuštění mámě bylo ve světle té veliké lásky něčím, co se z Boží milosti může stát, když dovolíte. Vyhledejte prosím terapeuta a vezměte ho jako nápomocnou ruku Boží. Beru Vás s tím do modlitby a moc Vám držím palce!

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům