Marie Goretti - oslava panenství

Dobrý den,

už dlouho mi není jasné, proč se tolik oslavuje to, že Marie Goretti chtěla raději zemřít, než být znásilněná?  Než by si nechala ublížit na celý život, raději si nechala ublížit tak, že netrpěla dlouho. Takže útočníkovi dovolila raději přenést těžiště viny více do 5. přikázání (Nezabiješ)... Pozemského života jako takového si máme tedy vážit méně, než ničím nenarušené celistvosti osobnosti?  A 6. přikázání je přednější než 5.?

 Opravdu se máme v podobné situaci zachovat stejně, když to církev dala na oltář? Raději zachovat panenství (neřekla bych čistotu, moje kamarádka, když byla takhle přepadena, nijak s tím nesouhlasila a po celou dobu se modlila, protože co jiného vůbec ještě mohla dělat...) než fyzický život jako takový?

Proč vlastně církev tolik oslavuje fyzické panenství? Jak se pak mají cítit ti, kdo ho cizí vinou ztratili? Podle mě jsou spíš oni těmi skutečnými mučedníky čistoty. Slyšela jsem o mnohých, které znásilnění nebo sexuální zneužívání vnitřně bolí natolik, že by si každý den přáli najít milosrdnou smrt a jen stěží a zdlouhavě se z toho po letech dostávají... A tito lidé  (nebo i další, kteří byli v dětství citově deprivováni, za což taky nemohou)  častěji podléhají  masturbaci, sebepoškozování, depresím  pokusům o sebevraždu,...(a znáte heslo "smutný svatý, žádný svatý" nebo "žádný křesťan nesmí být smutný"...), Co si máme myslet? Jim je vzata koruna panenství, nebo dokonce dojdou vůbec svatosti, pokud se z té rány nevzpamatují? (Myslím, že zločinci vznikají právě z lidí velmi zraňovaných.) Jak budeme oslavovat řeholnici, která svatě žije v řádu, ale někdo ji třeba ještě před vstupem do něj znásilnil?

Někdy se mi stává, že slyším z kazatelny slova útěchy ve jménu Božím (a je to libozvučné), ale cítím, že ten, kdo je říká, opravdu neví, co je utrpení. Podobně na tom byli asi i někteří zbožní tvůrci liturgických modliteb pro panny a mučednice (třeba právě o svátku Marie Goretti).

Dobrý den.
Nacházím ve Vašem textu celkem tři okruhy. Začnu tím posledním. Je téměř jisté, že mnozí z kazatelů a tvůrců liturgických textů nemají osobní zkušenost s oblastí, ke které se vyjadřují. Proč je to špatně? Osobní zkušenost může (avšak nemusí) být výhodou, ale proč z ní dělat podmínku? Jde-li primárně o hlásání Krista ukřižovaného a vzkříšeného, pak je důležité, zda má kazatel či teolog osobní zkušenost s ním.

Prošel jsem si liturgické texty ke svátku Marie Goretti: Ve vstupní modlitbě prosíme, abychom na její přímluvu zachovávali přikázání. Nikde tam nečtu – a tím se dostávám k druhému okruhu - výzvu k upřednostňování jednoho přikázání před druhým. Modlitba konstatuje, že světice dostala milost zůstat věrná až do konce. Milost je nezasloužený a nenárokový Boží dar. Nečtu v tom žádné pohrdání těmi, kteří tuto milost nedostali.
Životní drama Marie Goretti se podle mého názoru vzpírá příliš jednoduchým soudům. Ve vypjaté situaci zvolila extrémní řešení. Jedno ze základních pravidel křesťanské etiky praví, že hrdinství nemůže být normou. Církev vidí v postoji světice vírou motivovaný hrdinský čin, nikoli návod.

Nemyslím si, že rozhodnutí Marie Goretti bylo výsledkem racionální úvahy podobné té, kterou začínáte svůj text. Tam, kde planou vášně nebývá moc prostoru pro chladný kalkul. Spíše se projeví instinkty, automatismy. A tady, myslím, můžeme hledat odpověď: Pro Marii Goretti bylo nepředstavitelné vzdát se. Její volbu čtu jako svědectví, že jsou hodnoty, kvůli kterým stojí zato riskovat i pozemský život. Ptáme-li se, zda panenství stojí za život, pak Marie Goretti odpovídá, že jí ano.

Třetí okruh se soustředí na panenství obecně. Proč ho má církev v úctě? Třeba proto, že s ním spojuje text o vzdání se manželství pro nebeské království (Mt 19,12). Z vědomí síly sexuálního pudu se rodí úcta k těm, kteří se pro Boží království vzdávají tělesné lásky.

Ptáte se, jak se při adoraci panenství mohou cítit oběti sexuálních zločinů. To je závažné téma, ke kterému přistupuji jako ten, kdo neprožil. Domnívám se, že je třeba jim s velikým taktem stále znovu připomínat dvě věci: být obětí znamená být tím, kdo má na své straně Boha a panenství je jedna, nikoli jediná cesta svatosti.
 

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích