Manipulace a využívání druhých v církvi

Dobrý den, 
začal jsem před nedávnem navštěvovat církev s tím, že bych se rád nechal pokřtít.  V místním společenství  jsem  narazil na jednoho člověka, který se tvářil velice duchovně. Měl jsem k němu plnou důvěru, a tak trochu jsem si myslel, že ho musím poslouchat. Brzy na to se ale stále častěji začaly množit případy, kdy mi přikazoval, co mám a nemám dělat, a vyžadoval mou nezištnou pomoc. Cítím, že to  začíná jít až za hranici toho, co jsem ochotný snášet. Řekl jsem mu, co si myslím, ale z jeho strany žádná reakce. Na čas jsem přestal chodit do kostela. Už se s ním nechci vídat.

 Děkuji, že jsem mohl napsat a prosím o Vaše vyjádření.

Milý křesťane.

Moc děkuju za důvěru, se kterou ses rozhodl svěřit se s podobným zážitkem.

Je mi líto, že jedno z prvních setkání s členy církve dopadlo zrovna takto - vlastně jsi hned takto na začátku svého vztahu s Kristem poznal, že Jeho Církev, kterou založil a kterou miluje, je složena z hříšných lidí.

Těžko se hledá omluva pro člověka, který zneužije své role vedoucího k tomu, aby ostatní manipuloval, namísto toho, aby jim sloužil, jak to chtěl Ježíš. Bohužel se s takovými lidmi můžeš potkat obecně kdekoliv, kde je vztah nadřízený-podřízený: v práci, v rodině, ale také, bohužel, v církvi, kde člověk vcelku oprávněně čeká lidi, kteří se nechávají vést a formovat Kristem, Jeho Slovem a v modlitbě též Božím Duchem.

Ani Bůh nikoho nenutí, ale vždy zve, v Bibli v knize Ozeáš, v kapitole 11 ve verši 4 se píše: "Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej."

Jak se k tomu jinak vyjádřit?

Domnívám se, že bych asi taky zachovával jistou ostražitost ve vztahu s člověkem, který se se mnou pokusil manipulovat.

Na druhou stranu jsem si jist, i na základě zkušenosti s vlastní hříšností, že se s hříchem lidí v církvi budeš setkávat i nadále. Vždyť v prvním listě Janově, v první kapitole, ve verši 8 se píše, že každý člověk hřeší a ten, kdo říká, že nehřeší, klame sám sebe a není v něm pravdy. Nabízí se dvě konstruktivní východiska:

1) naučit se odpouštět těm, jejichž hřích Tě zasáhne, stejně jako Kristus odpustil těm, kdo jej ukřižovali. Možná to bude někdy dost těžké a třeba se Ti do toho nebude moc chtít. Domnívám se však, že to je jeden z velmi důležitých kroků k uzdravení a narovnání jakýchkoliv vztahů. Není třeba, aby člověk odpustil hned "srdcem", je však důležité odpustit rozumem: rozhodnout se pro odpuštění, rozhodnout se, že danému člověku chci odpustit, i když mi to třeba moc nejde. Chtěl bych ještě zdůraznit, že i to, pokud odpustíš jednostranně, velmi pomůže Tobě v daném vztahu - budeš svobodný, ačkoliv ten druhý možná ne...

2) naučit se předkládat veškerá zranění způsobená hříchem - nejen ta, která člověk utrží, ale i ta, která nechtě nebo i nevědomky způsobí ostatním - k odpuštění a k uzdravení Ježíši Kristu. Modlit se za uzdravení sebe, těch lidí, kteří zranění způsobují i těch, kterým jsme je způsobili my. Taková modlitba vede k růstu důvěry v Pána, vede také k poznávání vlastní hříšnosti, ale pokud se člověk naučí i vlastní hříchy předávat Ježíši k odpuštění a uzdravení, velmi se tím prohlubuje vztah s Bohem. Vzpomeň si na příběh, kdy Ježíš odpustil veřejné hříšnici v domě farizeově - Ježíš se ptá toho farizea, zda věřitele bude milovat víc člověk, kterému se odpustí dluh pět set denárů nebo ten, kterému se odpustí dluh padesát denárů. A farizeus správně odpovídá, že ten, kterému se odpustí více (Lukáš, kap. 7, verš 41 a následující).

Moc Ti přeju, aby Tvůj vztah s Bohem rostl a vzkvétal, a to nejen navzdory všem zraněním, které jsi utrpěl a která asi ještě utrpíš, ale naopak - právě díky těm zraněním, díky jejich odpuštění a díky tomu, že na sobě budeš moci zakusit uzdravení zranění i odpuštění vlastních vin.

Budu se za Tebe modlit a také prosím o modlitbu, protože jsem si vědom svých nedostatečností a hříchů...

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství, Dějiny církve, výhrady k církvi