Katechismus - Kristův křest

Proč Kristus přijal od Jana křest v Jordáně?

438 Ježíšovo mesiášské posvěcení vyjevuje jeho božské poslání. A to ostatně naznačuje samo jeho jméno, neboť Kristovým jménem se míní ten, který pomazal, ten, který byl pomazán. Vždyť samo jméno Kristus znamená: ten, který je pomazán, i samo pomazání, kterého se mu dostalo: ten, který pomazal, to je Otec; ten, který byl pomazán, to je Syn; a byl pomazán v Duchu, ten který je pomazání. (sv. Irejnej) Ježíšovo věčné mesiášské posvěcení se zjevilo v době jeho pozemského života, při křtu od Jana, když ho Bůh pomazal Duchem svatým a mocí (Sk 10,38), aby byl zjeven izraelskému národu (Jan 1,31) jako jeho Mesiáš. Jeho skutky i slova ho zjevují jako „svatého Božího“. 1213

536 Při křtu Ježíš přijal a zahájil své poslání trpícího Služebníka. Dává se započítat mezi hříšníky; je již „Beránkem Božím, který snímá hřích světa“ (Jan 1,29); už předjímá „křest“ své krvavé smrti. Již přichází, aby zcela splnil Boží vůli (Mt 3,15), plně se podřizuje vůli svého Otce: z lásky přijímá tento křest smrti na odpuštění našich hříchů. Na toto přijetí odpovídá hlas Otce, kterým projevuje celé své zalíbení ve svém Synu. Duch, kterého Ježíš vlastní v plnosti od svého početí, „na něm spočíne“ (Jan 1,32-33). Ježíš pak bude zdrojem Ducha svatého pro celé lidstvo. Při jeho křtu „se otevřela nebesa“ (Mt 3,16), která uzavřel Adamův hřích; a vody jsou posvěceny sestoupením Ježíše a Ducha jako předzvěst nového stvoření.
537 Křtem je křesťan svátostně připodobněn Ježíši, který ve svém křtu předjímá svou smrt a své vzkříšení; křesťan má vstoupit do tohoto tajemství pokorného ponížení a pokání, sestoupit s Ježíšem do vody, aby s ním vystoupil, znovu se zrodil z vody a Ducha, aby se v Synu stal milovaným synem Otce a „žil novým životem“ (Řím 6,4).
720 Janem Křtitelem Duch svatýzahajuje to, co uskuteční s Kristem a v Kristu, a to předobrazem: navrátí člověku „Božskou podobu“. Janův křest byl k pokání; křest z vody a Ducha bude novým zrozením.
1223 Všechny předobrazy Staré smlouvy nacházejí své uskutečnění v Ježíši Kristu. Ježíš začíná svoji veřejnou činnost poté, co se dal pokřtít v Jordánu svatým Janem Křtitelem, a po svém zmrtvýchvstání svěřuje apoštolům toto poslání: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna a i Ducha svatého a učte je za chovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20).

1224 Náš Pán se u svatého Jana dobrovolně podrobil křtu, určenému hříšníkům, aby naplnil všechnu spravedlnost. Svým křtem dává Kristus najevo, že „zmařil sám sebe“. Duch, který se vznášel nad vodami prvního stvoření, sestupuje nyní na Krista jako předehra nového stvoření a Otec veřejně ukazuje Ježíše jako svého „milovaného Syna“.

1225 Svými Velikonocemi otevřel Kristus prameny křtu všem lidem. Mluvil totiž o utrpení, které měl podstoupit v Jeruzalémě, jako o „křtu“, kterým má být pokřtěn. Krev a voda, jež vytryskly z probodeného boku ukřižovaného Ježíše, jsou znameními křtu a Eucharistie, svátostí nového života: od té chvíle je možno „narodit se z vody a z Ducha“, aby člověk vstoupil do nebeského království.
„Uvaž, kdy jsi byl pokřtěn, odkud pochází křest, ne-li z Kristova kříže, z Kristovy smrti. Celé tajemství je v tom, že trpěl za tebe. V něm jsi vykoupen, v něm jsi spasen.“

Kategorie otázky: Křest dospělých