Jsem katolík, ale papežovo jednání mě pobuřuje...

Chtěl bych se zeptat, jestli jako praktikující katolík mohu odmítnout papežovo jednání, se kterým nesouhlasím, či mě dokonce pobuřuje.

Jde o Františkovy výroky o islámu a hlavně o jeho slova, že Korán je stejně posvátný jako Písmo svaté. To papež neví, že se autor Koránu rouhá, když Pána Ježíše označuje za pouhého člověka? To papež zapomněl na svaté Petra a Pavla, jak bojovali proti bludům a falešným naukám? Ne, papež raději bludy a falešné nauky podporuje.

Papež by si měl vzít příklad z indického kněze P. Jamese, který jezdil do Saudské Arábie evangelizovat mohamedány a často byl i bit a mučen. Výsledek je více než 3000 obrácených muslimů. Kolik muslimů už se povedlo obrátit Františkovi?

Měl bych to říci u zpovědi, že jsem kritizoval papeže?

Vaše otázka má několik rovin. První a nejdůležitější je rovina vlastního svědomí. Cítíte-li ve svědomí, že nemůžete něco řečeného církevní autoritou přijmout, musíte své svědomí respektovat. Pak je na místě hovořit o tom při zpovědi. A pochopitelně poctivě pátrat po kořenech tohoto rozporu.

S tím souvisí druhá rovina. Věřím-li v papežství jako Kristem chtěnou a Duchem sv. vedenou instituci, pak bych asi měl jako katolík mít jakési nastavení „pro“. Tedy: Jestliže se zde setkám s něčím nepřijatelným, měl bych nejprve předpokládat chybu jinde, než u papeže. Ověřím si z věrohodných zdrojů, co opravdu řekl a v jakém kontextu, pátrám, jak to zapadá do jeho celkového profilu, konzultuji s věrohodným odborníkem, modlím se o dar moudrosti a přemýšlím, co konkrétně daný výrok znamená pro můj život víry. Moje zkušenost je, že drtivá většina problematických výroků a činů se při bližším zkoumání ukáže jako možná netradiční, ale nepřekračující meze ortodoxie a velice dobře zdůvodněná.

Další rovinou je pojem posvátného. Dávám ke zvážení toto: Podobně jako my křesťané požadujeme, aby i nekřesťané alespoň elementárně vnímali, že některé předměty, místa, texty, úkony a osoby považujeme za posvátné (spojené s Bohem?), měli bychom projevit alespoň základní úctu k tomu, co jako posvátné vnímají jiní. Je pochopitelně rozdíl mezi pravým a nepravým. Když zmiňujete sv. Pavla, nebyl to právě on, který napsal, že se pro všechny stal vším, aby získal alespoň některé? Nebyl to on, kdo vzal vážně oltář neznámému bohu v Aténách? Kdo byl připraven vzdát se masa, pokud by to pobouřilo jediného z jeho bratří nebo sester? Začnu-li kritikou toho nejposvátnějšího, co druzí mají, získám je pro svou, jakkoli pravdivou a krásnou věc?

Nevím kolik muslimů obrátil papež František, ale vím, že jsme všichni dostali Ducha sv. a všichni máme povinnost vydávat věrohodné svědectví o Kristu. Když bilancují své výsledky v této oblasti, přestává pro mě být Františkovo skóre důležité. A mám z čeho se zpovídat.

 

Kategorie otázky: Křesťanství, Náboženství různá, Církev, společenství křesťanů, Dějiny církve, výhrady k církvi, Náboženství, Evangelizace