Jak by voda mohla očistit lidské svědomí?

Víme, že Jan Křtitel křtil k pokání, a proto se ptám: proč všichni tvrdí, že Kristus byl pokřtěn na odpuštění hříchů? Proč všichni křtí na odpuštění hříchů, jakoby voda mohla očistit lidské svědomí?

Jestliže křtem se hříchy odpouštějí, proč potom apoštol Pavel říká: „křtem jste byli pokřtěni ve smrt Páně, tedy křtem jste byli položeni do hrobu“? Kdo uvěřil, skrze víru  nepřešel ze smrti do života, ale naopak skrze víru zemřel. Křtem se hříchy nezprošťují, ale naopak potvrzují a to má vést k pokání. Křtem se zavazujeme k pokání. Voda nemůže lidské svědomí očistit.  

Proč všichni učíte, že spasení lze dosáhnout během lidského života, například křtem? To jste nepochopili, že spasení během lidského života dosáhnout nelze?? Nepochopili jste, že spasení se netýká jen duchovní části, ale také našeho celého těla??? Je přeci psáno: „On promění těla naší poníženosti v podobu těla své slávy.“

 -redakčně upraveno-

Dobrý den,
z Vašeho textu vysvítá, že nebyl ani tak přímo míněn jako dotaz, proto si pouze dovolím reagovat tím, že se pokusím krátce shrnout, jak katolická víra chápe křest a spásu.

Jan Křtitel vyzýval k pokání, lidé k němu chodili, vyznávali se ze svých hříchů, on je symbolicky obmýval vodou na znamení zanechání těchto hříchů, tedy na znamení jejich pokání (samotná voda tyto hříchy nesmývala, ani Jan tyto hříchy neodpouštěl). Tento Janův křest přijal také Ježíš, avšak nikoli k pokání, ale proto, aby tímto gestem předznamenal, proč přišel na svět – aby vzal na sebe hříchy všech lidí. Tak, jako se lidé chodili ponořit do řeky Jordánu a vyznávali tam své hříchy – symbolicky můžeme říci, že je tam zanechávali, tak Ježíš vstoupil do téhož místa a symbolicky na sebe tyto hříchy lidí vzal, protože přišel svět zachránit tím, že na sebe bere hříchy celého lidstva, což dovršil na kříži. Spolu s ním jsme křtem umřeli starému životu, avšak spolu s ním také vstáváme k životu novému, věčnému. Křtem přijímáme Kristovu záchranu, spásu: smrt starého člověka skrze kříž a věčný život skrze jeho zmrtvýchvstání. Voda nesmývá naše hříchy, ta je zde jenom symbolem, znamením něčeho většího – byli jsme obmyti Kristovou krví a vstoupili jsme do života (i tohoto je voda symbolem – symbol života; vidíme to v přírodě - bez vody vše hyne, usychá).

Pochopitelně i nadále upadáme, dál hřešíme, jsme lidé slabí. Je proto nutné činit neustále pokání, prosit za odpuštění našich hříchů v důvěře, že přijdeme-li s lítostí za Krisem a uznáme-li náš hřích, je nám tento hřích odpuštěn, znovu a znovu, a stále v síle té samé spásné události – v síle Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání.

V tom tedy spočívá naše spása již zde na zemi, protože on nás již spasil, toto dílo bylo jednou provždy vykonáno. Vyznáváme to jako tajemství, teologicky řečeno „už a ještě ne“. Spása nám již byla dána – mluvíme o objektivní spáse, která je přítomná. Pak je tady ovšem subjektivní spása: záleží na každém člověku, jestli se rozhodne pro život ve společenství s Kristem, skrze něhož a v němž je spása. Jak věříme, ta nabídka je dána každému. Ten, kdo se nechá pokřtít, se pro toto společenství rozhoduje. Proto také říkáme, že je spasen. Toto rozhodnutí však musíme obnovovat každý den, každý den se rozhodujeme, buď že chceme žít ve společenství s Kristem a nechat se jím proměňovat, nebo že toto společenství odmítáme. Pokud společenství s Kristem odmítneme, odsuzujeme tím sami sebe. Život bez společenství s Kristem není životem. Odmítnutí tohoto života po smrti znamená zvolit si peklo – tedy „bytí“ bez Lásky, Života, Světla…

A nakonec, vírou vyznáváme, že ačkoli společenství s Kristem zakoušíme již nyní, na konci věků – při druhém příchodu Krista - bude vše obnoveno, bude vzkříšení mrtvých, naše těla budou oslavena. Spása všeho tvorstva tím bude završena.

S přáním Božího pokoje
Linka víry

Kategorie otázky: Ježíš, Křest dospělých