Hospodářská kriminalita na pracovišti

Dobrý den, řeším morální dilema. Vím o korupci v jedné větší krajské firmě. Pár lidí na vysokých postech dohazuje zakázky svým známým, dostávají za to provize. Zakázky jsou předražené, částečně jde o veřejné peníze. Na oko je vše transparentní, nevím, zda bych to uměl dokázat.
Vnitřně s tím nejsem spokojený, když to vidím, jak se firma vede. Na druhou stranu, mám i morální dilema to nahlásit, protože bych ublížil lidem, které každý den potkávám.
Co je v takovém případě správné? Raději dělat, že nic nevidím, nikomu tím neublížit a třeba je ta spravedlnost někdy sama dožene? Nevím. Prosím o zachování anonymity.

Dobrý den,
vážíme si důvěry, se kterou se na nás obracíte. Přiznám se, že na základě toho, co píšete, se mi bude těžce odpovídat. Vnímám podobně jako Vy to dilema: vztahy - hodnoty.

Co považuji ale asi za nejdůležitější je skutečnost, že pokud dochází k trestné činnosti, máte ohlašovací povinnost. Pokud se jedná o oznámení, které nějak souvisí s výkonem pracovního poměru nebo jiné činnosti vůči osobě, která se měla trestného činu nebo jiného protiprávního jednání dopustit, tak je možné podat oznámení podle zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, a to buď u samotné instituce, která se měla protiprávního jednání dopustit - každá instituce nad 50 zaměstnanců musí mít k přijímání oznámení zřízený mechanismus v souladu s evropskou směrnicí, nebo u Ministerstva spravedlnosti, které přijímá stížnosti buď osobně, datovou schránkou, nebo prostřednictvím webového formuláře, který je k dispozici na oznamovatel.justice.cz 
Tento způsob oznámení je pro oznamovatele bezpečný a garantuje se jeho anonymita a ochrana před odvetnými opatřeními. Pokud by však bylo zahájeno trestní nebo jiné formální řízení, je možné, že by osoba byla povolána v řízení jako svědek.

Další možností - která je velice těžká, ale z morálního hlediska pochopitelná - je Váš odchod z této instituce. Pokud nedokážeme nějakému zlu čelit, není ostudou se mu vyhnout. Navíc často se děje, že zlo i dobro jsou tak nějak namíchané dohromady, viz podobenství o pšenici a pleveli. Je to pak opravdu na Bohu, který si umí poradit se spletitými problémy.

Další aspektem rozhodování je čas. Hrozí nebezpečí z prodlení? Lze ještě čekat? Nevyřeší to třeba volby nebo periodická obměna na vysokých postech? Nebo nějaké další vnější vlivy? Jste schopen unést čekání? Nebude Vás ona nepravost vnitřně drtit? Opět se odkazuji na citované podobenství, kdy nás učí Ježíš žít ve světě, kdy se může zdát, že zlo má dlouhodobě navrch. Nebo Vám to prostě nedá a Vy se podobně jako Jan Křtitel postavíte pevně na stranu spravedlnosti a půjdete se svou kůží na trh?

Vím, že jsem místo odpovědí kladl zase další otázky. Ale snad jsem nabídnul pár podnětů k lepšímu prodírání se pomyslnou džunglí Vašeho morálního dilematu.
Každopádně Vám vyprošuji Ducha síly, moudrosti a odvahy.
Linka víry

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích