Hledám Boha, ale mám pochybnosti

Hledám Boha, ale mám pochybnosti. Neustále se mi honí hlavou myšlenky, že bůh neexistuje. Přemýšlím o křesťanství,  nebo spíš o buddhismu a hindduismu, protože mi přijdou v dnešní době modernější a  smyslnější a nemají taková omezení. Ano omezení, připadá mi že křesťanský bůh má moc podmínek, zvyků a povinností. Prosím poraďte...

Dobrý den.
K základní charakteristice náboženství obecně patří, že v něm jde o život. Já to považuji za klíč: Čím více mi na něčem záleží – a na čem mi už má záležet, než na samém životě – tím více se snažím něco nepokazit. Nebudu rozporovat Vaši tezi, že křesťanství má moc podmínek, zvyků a povinností. Pro mě to je podrobný návod k prožití života tak, abych si ho zbytečně nepokazil. A upřímně dodávám, že občas mám s některými pravidly také problém. Nic na této zemi není bez chyb…
Existence Boha zůstává vždy především otázkou víry a tedy i jejího „stínu“ pochybnosti. Nejsem si jistý, že lidé, kteří nikdy nepochybují, jsou těmi „nej“ věřícími.
Co přesně znamená, že buddhismus a hinduismus jsou smyslnější? Jistě mohou působit dojmem, že nemají tolik omezení. Hinduismus bývá někdy prezentován jako náboženství bez dogmat a o buddhismu mluvívají jeho stoupenci nejednou spíše jako o filozofii, než jako o náboženství.

Vyjdeme-li z faktu, že každé náboženství něco požaduje a něco slibuje, je pro mě nabídka těchto východních náboženství přímo úměrná jejich poněkud fádním požadavkům.

Osobně jsem vděčný za dar víry, která mi v síle Ducha svatého umožňuje žít v kontaktu s nebeským Otcem a jeho Synem, mým bratrem Ježíšem, zvaným Kristus. Jsem rád, že můj život směřuje k svému naplnění a ne k vyprázdnění a rozplynutí. A především jsem rád, že na něj nejsem sám.

Snad také uděláte podobně skvělou zkušenost.
 

Kategorie otázky: Náboženství různá, Hledání Boha, víry