Hádky kvůli víře - manželství v krizi

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu, jak se postavit ke stupňujícím se slovním útokům manžela na moji víru. Svatbu jsme měli v kostele, obě naše děti jsou pokřtěné a vedu je k víře, ve které jsem i já sama vyrůstala a čerpám z ní doteď. Manžel je sice pokřtěný, ale je nevěřící. Se svatbou v kostele i výchovou ve víře dříve souhlasil a neměl s tím problém. Teď, když děti odrůstají, ale začal útočit. Nelíbí se mu, že chodíme do kostela, osočuje mě, že dětem vymývám mozky a i před dětma mě shazuje a víře v Boha se vysmívá. Vše vygradovalo nedávno, kdy sundal kříž nad dveřmi  a skoro křičel, že v jeho ateistickém bytě nic takového nebude (přistěhovala jsem se).  

Doufá, že až děti vyrostou, budou mít rozum a nebudou těm hloupostem věřit a poslouchat v kostele nějakého "blbečka". Pokud mají děti nějaké byť drobné zranění, tak hned přijde jízlivá poznámka: "Jaktože se mu něco stato, když je pod ochranou Boží?" Děti jsou zatím při mě, ale jestli to tak půjde dál, tak nevím, jak to dopadne. Nevím, jestli žárlí, že jsme v převaze a on tímto jednáním je chce přesvědčit o své pravdě. Neuzná názor druhého a odmítá respektovat jakoukoliv víru druhého. Zraňuje mě to, protože nedělám nic, co jsem nedělala od začátku našeho vztahu a manželského slibu. On sám se cítí manželským slibem podveden, protože kdyby prý věděl, co je ta církev zač, nikdy by na svatbu v kostele nepřistoupil a nic tam nesliboval. Psychicky mě to vysává, do poradny by nikdy nešel a o žádné rady jiných ani můj pohled na věc nestojí. Můj názor je mu prý ukradený.

Dobrý den, 
díky za důvěru, pokusím se Vás nezklamat, ale uvědomuji si, že na všechno, co Vám řeknu, mi můžete odpovědět: „tobě se to mluví, když v tom nežiješ“. A budete mít pravdu. Ovšem v jedné věci má pravdu i Váš manžel – skutečně jste proti němu v přesile, a to nejen početně. Dokud se budete držet Boha, vždycky v přesile budete a nemůže to dopadnout špatně. Otázka je, jakou taktiku v každodenní komunikaci s ním zvolit, aby to bylo v souladu s Boží vůlí, s daným manželským slibem, a zároveň aby to nebylo na úkor Vašeho tělesného i psychického zdraví. Na argumenty evidentně neslyší, proto spíše než mluvit s ním o Bohu, bude lepší mluvit s Bohem o něm. Podaří-li se Vám důsledně na jeho invektivy reagovat mlčením, vlídným úsměvem a vyprošováním požehnání (samozřejmě v duchu), jistě to časem ovoce přinese. Naučíte-li totéž i děti, naučíte-li je brát otce jako „nemocného“ člověka, který potřebuje pomoc, připravíte je dobře na život i v těchto nelehkých podmínkách. Velmi osvědčená v podobných těžkých situacích je Novéna odevzdanosti (najdete ji na internetu). Kromě modliteb máte k dispozici i svátosti. Při každé mši svaté můžete v duchu a ve víře vložit manžela, aniž by to věděl, na paténu k hostiím, připraveným k proměnění. Pán Bůh si s ním zcela jistě poradí, důvěřujte a nebojte se!

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Manželské krize