Dívka v depresi

Dobrý den, 

jsem ve vztahu s dívkou, kterou miluju. Plánujeme spolu budoucnost a nemůžeme být bez sebe. V jejím životě se ale nakupila spousta těžkostí.  Často ji věci úplně položí a pláče. Já jí přes zprávy ani telefon nedokážu nikdy pomoci, protože nevím, co pořádně říci, abych pomohl. Jediné, co jí pomáhá, je, když jsme spolu a jen leží u mě v náruči. Jedině tak cítí, že není sama.

Chtěl bych jí pomoct, zajet za ní, když je jí nejhůř, ale rodiče nesouhlasí.  Štve mě to, jsem dospělý (18)...  Nevím, co dělat, modlím se za moudrost i její uzdravení...

- redakčně upraveno-

Z Vašeho psaní můžu vyčíst, jak Vaše velká zamilovanost přechází do pocitu zodpovědnosti k Vaší dívce a touhy udělat pro ni vše, co můžete. Je pěkné, že jste spolu rádi, ale její psychický stav nemůže záviset tolik na Vás. Nestavte se do role jejího jediného zachránce, ale pokuste se spolu najít příčiny jejích problémů, v závažnějším případě i nějakou odbornou (psychologickou?) pomoc.

Možná na ni vše více doléhá právě ve chvílích osamělosti, což se lidem (možná i Vám?) stává. Oba byste se ale měli učit řešit vlastní problémy na svou zodpovědnost, kdy si sice lze vzájemně pomáhat (bude i ona mít pochopení pro Vás, kdybyste potřeboval podpořit?), ale ne tím druhého nějak svazovat či dokonce vydírat.

Vaše náruč, po níž touží, by měla být hlavně znamením toho, že pro ni chcete být opravdu reálnou oporou jako dospělý muž. Nejen ji zamilovaně „nosit na rukou“, ale nějak podepřít v jejích problémech, které si musí jinak vyřešit sama. Vždyť nejde o malou holku, ale o Vaši rovnocennou partnerku.

Snad by bylo dobré se zamyslet nad několika otázkami:

Vím opravdu dobře, co vše mou dívku tak trápí? Je ke mně upřímná, rozumíme si ve svých pocitech správně?
Co je v její situaci nejvíc dramatické? Nebylo by nějaké aktivní řešení, nějaká životní změna pro ni důležitější než moje pasivní utěšující přítomnost?
Proč vlastně neberu moc vážně varování starších zkušenějších kolem sebe? Nechci si jen dokazovat svou dospělost prosazením své touhy plné emocí, ke kterým oni doplňují pohled rozumu? Nemají aspoň v něčem pravdu? 

Ve Vašem věku už opravdu nejde tolik o poslušnost k nim, jako o pochopení jejich argumentů. Snad byste se mohl pokusit sdělit rodičům své názory, jestli jste přesvědčen o jejich správnosti, a trochu s nimi o tom v klidu podiskutovat, aby i oni mohli pochopit Vás. 

Přeju Vám, abyste vše dobře zvládl a naučil se projevovat své dívce lásku úměrně tomu, nakolik se znáte a můžete si vzájemně důvěřovat.
 

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství, Náctiletí - sexualita, vztahy