Bydlení s rodiči po svatbě

Dobrý den,
chtěla bych vás poprosit o radu.

S mým přítelem jsme začali uvažovat o společném bydlení po svatbě. Máme možnost bydlet ve velkém domě u jeho rodičů. Řešení je to asi nejjednodušší a můj přítel to vidí i jako nejlepší variantu. Ale já cítím, že to spíše nechci. Mám jeho rodinu moc ráda, jsou hodní a cítím se u nich hezky, ale myslím, že každodenní život, kdy se budeme stále potkávat, už bude o něčem jiném. Jsme jiní lidé, budeme mít na různé věci jiné názory – např. výchovu dětí atd. A moc by mě mrzelo, kdyby se náš vztah pokazil. Navíc vím, že se mi úplně změní život, když začnu žít najednou někde jinde, daleko od své rodiny… A tímto se mi to zdá ještě těžší. Nechci být sobecká, ale bojím se, že to nezvládnu, nebudu šťastná a tudíž ani můj manžel ne.

Vím, že nás Bůh vybízí k vzájemné lásce a přijetí. Asi by bylo ideální a krásné žít všichni spolu jako jedna velká rodina… Je tedy můj postoj špatný? Měla bych být, jako křesťanka, ráda za možnost bydlet v této - byť pro mě cizí - rodině?

Možná mám špatné životní hodnoty, možná je to sobecké… Proto Vás prosím o radu – či o Váš názor. Nechci svému příteli brát rodinu, chápu, že je má všechny rád a chce, aby všechny hezké vztahy, které s nimi má, stále zůstaly. Aby všechno zůstalo tak, jak je, a navíc měl i svoji rodinu a ženu. Ale skoro to vypadá, že nové rodině nepřikládá takový význam…

Přeji si, aby byl můj přítel šťastný. Přemýšlím o tom tedy a modlím se za správné rozhodnutí. Mohli bychom někde najít nějakou "nápovědu", jak se rozhodnout? Můžeme hledat odpověď od Boha třeba v Bibli?

Děkuji Vám a přeji Vám hodně Božího požehnání do Vaší práce.

 

Vaše intuice Vás vede naprosto správně, neb jak dlouholetá praxe všeobecně ukazuje, bydlení s rodiči přináší novomanželskému vztahu velkou psychickou a emoční zátěž a mnohdy působí přímo rozkol mezi mladými manželi. 

Osobně zastávám názor jednoznačně samostatného bydlení, neboť jen takto, bez vlivu kohokoli jiného, mohou manželé skutečně dozrát a dospět a vyhnout se tak zcela jistě "střetu zájmů", ke kterým při společném bydlení spontánně a mnohdy i bez zlé vůle dochází.

Bydlení s rodiči vyžaduje vždy jistou dávku podřídivosti, vděčnosti, zájmu a všechny tyto emoce rozptylují dnes a denně vztah novomanželů natolik, že mohou skutečně ohrozit vztah jejich vlastní, byť se nyní zdá, že rodiče jsou lidé vlídní a příjemní. Mimo svůj vlastní vztah je nutné totiž řešit i vztahy další, společné financování, práce na pozemcích, zahradě, údržba domu. Všechny tyto každodenní starosti pak přinášejí samozřejmě i střety názorů a jiné úhly pohledu, rozladění apod. Mnohdy se stává, že rodiče, byť bez zlé vůle, zasahují nešetrně do soukromí mladého páru, který nemá ještě vybudované hranice vlastního soukromí, neumí se bránit, a vzniká tak napětí mezi všemi zúčastněnými stranami, které je mnohdy v té dané situaci neřešitelné právě kvůli početnosti osob různého věku, různých představ i různého vnímání života. Společné bydlení s rodiči ustojí většinou jen lidé povahou suverénní a řízní, kteří se dokážou vzepřít případné rodičovské autoritě a uhájit si své názory i prostor.

Zmiňujete svou domněnku - zda není samostatné bydlení sobecké. Vztahy mohou zůstat krásné, i když spolu rodiče a dospělé děti nesdílejí svůj každodenní život. V životě každých rodičů nastane okamžik, kdy dítě vyletí z rodného hnízda, a je to okamžik pro rodiče jistě určitým způsobem bolestný, musí se s touto "ztrátou" nějakým způsobem vyrovnat. Možná Váš přítel chce zůstat rodičům nablízku, aby jim ve stáří zajistil potřebnou péči, i to může být jistě důvod, proč by rád bydlel u nich. Ale tyto a podobné životní situace se řeší většinou až nastanou, a jistě i časté návštěvy mohou rodičům zpestřovat jejich život a mohou se pak o to více těšit na návštěvu mladé rodiny popř. vnoučat. Myslím si tedy, že mladý pár by měl dát jednoznačně přednost samostatnému bydlení, které dává prostor k vytvoření zdravého a pevného vzájemného vztahu, důvěry, zralého manželského soužití.

 

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství