Děláš si zbytečné starosti. (Lk 10,41) - Citát z Bible na každý den

25. 5. 2023, efu

Bůh se na mě vykašlal, ignoruje mě...

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Pochybnosti a krize víry

Dobrý den,
potřebovala bych se zeptat. Před půl rokem jsem se na jedné křesťanské akci OPRAVDU setkala s Boží přítomností. Ačkoli jsem z věřící rodiny, po této úžasné zkušenosti jsem poprvé opravdu rozhodla patřit Ježíši.

Můj problém spočívá v tom, že v poslední době mám dojem, že mě Bůh opustil a ignoruje mě. Lidi kolem mi to vymlouvají. Já ale nevím, co se stalo. Modlím se za to každý den. Snažím se znovu přiblížit, ale padám. Navíc se na mě valí další problémy a já odmítám přijmout, že je to zkouška, protože si nemyslím, že Ten Ježíš a Bůh, který tam tehdy se mnou byl, by si dovolil mě nechat samotnou zrovna teď. Potřebuju radu, protože si myslím, že žádný opravdový křesťan by nevěřil v takového Boha...

"Cožpak jsi zapomněl/a, co jsem pro tebe udělal? Proč mi nevěříš?"

Milá ...
asi Tě nepotěším, ale musím říct to samé jako ti, s kterými jsi sdílela svůj zmatek – Bůh Tě neopustil, nepropadej panice. Je to dokonce něco jako zákon duchovního života. Jako jsou přírodní a fyzikální zákony, tak i život s Bohem má svoje zákonitosti. A tohle je jedna z nich: jestliže nám Bůh na malou chviličku odkryje svou tvář, tak jen proto, abychom z toho pak čerpali sílu, až se nám zase skryje. Musí se skrývat, protože bychom ho mohli snadno zaměnit za svého kamaráda, pomocníka, za duchovní bonbón nebo „domácího mazlíčka“. Nic z toho Bůh není. On naprosto přesahuje všechno, co můžeme vnímat a pociťovat. Proto říkáme, že v Boha „věříme“, ne že Ho vidíme nebo zakoušíme. To bude až v nebi. Tady na zemi existuje jediný přístup k Bohu, a to je čistá víra. Přesto nám Bůh dává někdy mimořádným způsobem pocítit svou blízkost, abychom svou víru posílili. Je to ale spíš  milost než normální stav, na který bychom měli trvale nárok.

I Písmo o tom mluví na mnoha místech. Už ve Starém zákoně se píše o tom, že Bůh byl Izraeli nejblíž na poušti – když měli hlad, žízeň, hádali se s Mojžíšem, nevěděli, kam jdou a proč, vzpomínali na plné hrnce v Egyptě, měli sto chutí se vrátit. A to právě byla ta doba, kdy Bůh očišťoval svůj národ od falešných představ o Bohu a učil ho žít jen z víry a důvěry. A pořád opakoval – cožpak jste zapomněli, co jsem pro vás udělal, jak jsem se vám dal poznat při východu z Egypta? Proč mi nevěříte teď, když moji přítomnost nepociťujete?

Z Nového zákona zase připomenu proměnění Páně na hoře Tábor: učedníci viděli Kristovo božství, ale než se vzpamatovali, bylo vidění pryč, museli z hory dolů, a teď je čekalo ukřižování toho samého Ježíše, beznaděj, zmatek, ztráta smyslu života. I oni propadli panice – copak zapomněli na ten okamžik na Táboře? (I Ty jsi vlastně zažila Boží přítomnost na táboře :-), a teď sestupuješ z hory dolů.)

A tak Tě chci povzbudit: Dostala jsi mimořádnou milost, když ses setkala s Bohem. Buď za tu zkušenost vděčná, připomínej si ji, ale nesnaž se ji opakovat.  Pán Bůh chce, abychom v něho věřili, i když se jeho Tvář skryje za mraky potíží, hádek s rodiči, naší lidské slabosti a hříchů, za pocity méněcennosti apod. To je úplně normální, je to poušť, kterou Tě Bůh vede, očišťuje si Tě a chce, abys mu věřila a „chodila po jeho cestách“. K dobrému životu s Bohem stačí víra, modlitba, důvěra, – není potřeba mimořádných milostí. Ty přijdou, až On sám bude chtít.

Život s Bohem není vznášení se v oblacích svatosti a Boží blízkosti. K lidskému údělu patří i bolest, samota,...  Ježíš nepřišel proto, aby nás toho zbavil, ale aby v tom byl přítomen, tajemně a skrytě, ale pravdivě. A dokonce slibuje, že právě skrze to všechno  přijdeme do nebe, když uvěříme, že je v tom s námi! 

Věřím, že se Ti Bůh zase ozve, novým způsobem, jak On uzná za vhodné. I když se Ti zdá, že Tě opustil, věř, že se jeho blízkost skrývá právě v Tvých těžkostech, tam kde jsi. Věř, že právě tehdy je Ti nejblíž. 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry

Související texty k tématu:

Pochybnosti a krize víry

  • Přestal jsem věřit v Boha Po automobilové nehodě mého kamaráda jsem se rozhodl, že už nebudu věřit v Boha. Byl jsem hrdý, že jsem se zbavil něčeho, co zjevně nefungovalo. 
  • Víra zraje i krizemi Pro slovo krize se v čínštině používá dvou znaků: první znamená „nebezpečí“ a druhý „příležitost“. Krize je bodem zlomu. A podle toho, kam se člověk přikloní, najde buď…
  • Pochybnost a víra existují vedle sebe Naše víra má hodně mezer. Není ale třeba z nich mít strach.  Povzbuzují nás, abychom se Boha nepřestali s důvěrou ptát. Pochybnosti totiž mohou… 
  • Bůh je maják zářící do mé temnoty V mých bojích a pochybnostech, v mých selháních Ty neodcházíš. Můj Majáku zářící do temnoty, budu Tě následovat. Tvá úžasná láska mě vede. (My Lighthouse, videoklip… 
  • Dejme prostor pochybnosti Bůh je všude,  je třeba ho hledat ve všech věcech. Avšak rizikem při hledání Boha je snaha všechno hned přesně vyjadřovat a s lidskou jistotou a arogancí.
  • Další texty k tématu: pochybnosti, krize víry

 

Když už nevíš kudy dál, leť poslepu jako pilot v mlze... / mlha skály

 

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Na pondělí 7. října vyhlásil papež František Den modliteb a půstu za mír

Na pondělí 7. října vyhlásil papež František Den modliteb a půstu za mír
(4. 10. 2024) „Je toho zapotřebí, zatímco válečné požáry nadále pustoší lidi a národy“.

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)
(3. 10. 2024) Co nám nabízí svědectví Františka z Assisi dnes? 

Svátek andělů strážných 2.10.

Svátek andělů strážných 2.10.
(1. 10. 2024) Pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl. Naslouchej jeho hlasu. Můj anděl půjde před tebou, praví Bůh.…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2024) Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce…

Svatý Václav?

Svatý Václav?
(28. 9. 2024) Jaký vzor nabízíme mladým lidem dnes? Rytíře nebo švindlíře?