Máš zálibu v milosrdenství. (Mi 7,18) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Nedělní liturgie

4. 6. 2023

Nejsvětější Trojice - Cyklus A

Minulou nedělí vyvrcholila velikonoční doba, ale několik tajemství naší víry je dobré připomenout ještě zvlášť. Základním tajemstvím je vlastní vnitřní život Pána Boha. Jakkoli je v mnoha ohledech pro nás skrytý, tak současně nás Ježíš do tohoto tajemství pozval, máme být účastnými Božího života. Proto je dnešní svátek v jistém ohledu tím nejdůležitějším v celém roce.

 

 

 

Impuls z webu pastorace.cz:

Slavnost Nejsvětější Trojice:

Nemáme právo si volně vybírat svou představu Boha

 

 

Slavnost Těla a krve Páně:

Díky eucharistii se ´měním v Ježíše´

 

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Jsme uprostřed Sinajské pouště, asi ve 13. stol. př. Kr. Izraelité rychle porušili smlouvu, kterou s nimi Bůh uzavřel. Mojžíš znovu vystoupil na Sinaj. Tentokrát desky Zákona připravil sám. Bůh přichází a uzavírá novou smlouvu. Zde máme zachyceno, jak Bůh sám sebe prezentuje.

Ex 34,4b-6.8-9

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“
Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“

ŽALM Dan 3,52-56

Jako zpěv dnes využíváme nikoli žalm, ale hymnus z knihy Daniel. Všimněme si, jak refrén nápadně připomíná slova z prvního čtení. Tento zpěv je zároveň vyznáním víry.

Odpověď: Chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
- a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
- a velebený a plný slávy navěky.

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,
O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
Požehnané je tvé slavné svaté jméno
O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě
O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.
Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty na klenbě nebes
O: a velebený a plný slávy navěky.

2. ČTENÍ

Závěrečný pozdrav listu navozuje atmosféru dovršení nějakého procesu, což platí jak o sporech v Korintě, tak i o konci liturgické doby. Zařazen je však především pro zmínku celé Nejsvětější Trojice v závěrečném pozdravu. Tento text dnes užíváme v liturgii mše jako jeden z úvodních pozdravů.

2 Kor 13,11-13

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
Pozdravujte se navzájem svatým políbením.
Pozdravují vás všichni věřící.
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Rozhovor Ježíše s Nikodémem patří ke katechezím objasňujícím význam křtu. Objevuje se tu typické janovské vyjadřování, které je postaveno na vyhroceném vidění světa, a díky tomu dostává text dramatický náboj. Naše perikopa obsahuje asi nejslavnější větu Nového zákona, která shrnuje základní učení (kérygma) křesťanské víry.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Náš nebeský Otče, vyznali jsme dnes, že ty se svým Synem a Duchem svatým jsi jediný Bůh a Pán; kéž v nás svaté přijímání posilní tuto víru a prospěje nám ke zdraví duše i těla. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Bůh dal svého Syna? Někdy nesprávně za slovem „dát“ rozumíme, že Bohu Otci je Syn lhostejný. Ale toto slovo znamená také darovat. Bůh Otec miluje Syna. Ale také miluje stvoření, svět, člověka. Proto dovolí, daruje světu svého milovaného Syna, aby svět zachránil. Snad lépe: aby svět přivedl zpět ke svému Stvořiteli. Mezi Otcem a Synem je naprostá jednota, vzájemné sebedarování. Tak jsme i my lidé pozváni, abychom se každý sám za sebe daroval zcela Bohu. Takové odevzdání se lze učinit jen v síle a moci Ducha svatého a znamená, že současně do svého života naplno přijímáme Boha. Dnešní slavnost také může být vrcholem celého postního a velikonočního úsilí – odevzdat se Bohu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 5. 6. - památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka

1. čtení - Tob 1,3; 2,1a-8

Tobiáš chodil po cestách pravdy.

Začátek knihy Tobiáš.

Já, Tobiáš, jsem chodil po cestách pravdy a spravedlnosti po všechny dny svého života. Četné milosrdenství jsem prokázal svým bratřím a svému lidu, těm, kteří odešli se mnou jako zajatci do Ninive v zemi Asyřanů. O naší slavnosti letnic, což je svátek týdnů, mi byla připravena výborná hostina a já jsem zasedl k jídlu. Když mi prostřeli stůl a předložili množství pokrmů, řekl jsem svému synovi Tobiášovi: "Synu, vyjdi ven a kohokoli potkáš chudého z našich bratří z ninivských zajatců, který celým srdcem pamatuje na Hospodina, přiveď ho a bude jíst společně se mnou; hle, počkám na tebe, synu, dokud nepřijdeš." Tobiáš vyšel hledat někoho chudého z našich bratří. Když se vrátil, řekl mi: "Otče!" A já jemu: "Tady jsem, synu!" Odpověděl: "Hle, jeden z našeho národa byl usmrcen a pohozen na tržišti; teď tam leží zardoušený." Vyskočil jsem a opustil hostinu dříve, než jsem z ní okusil. Odnesl jsem ho z náměstí a uložil do jednoho z domků, dokud nezapadne slunce, abych ho mohl pohřbít. Potom jsem se vrátil, umyl se a se zármutkem jsem pojídal chléb. Vzpomněl jsem si na slovo proroka, které pronesl Amos v Betelu: "Vaše slavnosti se promění ve smutek a všechny vaše písně v nářek." A rozplakal jsem se. Když pak zapadlo slunce, šel jsem, vykopal hrob a pohřbil jsem ho. Moji sousedé se mi posmívali a říkali: "Vůbec se nebojí. Už jednou po něm pátrali, aby ho za takový čin usmrtili, ale uprchl; a hle, zase pohřbívá mrtvé."



Mezizpěv – Žl 112,1-2.3-4.5-6
Blaze muži, který se bojí Hospodina.

Nebo: Aleluja.

Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.

Hojnost a bohatství budou v jeho domě
a jeho štědrost potrvá navždy.
Září v temnotách jako světlo řádným lidem,
je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.

Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,
stará se o své věci podle práva.
Neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.



Zpěv před evangeliem – Srov. Zj 1,5ab
Aleluja. Ježíši Kriste, ty jsi svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých, miloval jsi nás a obmyl svou krví od našich hříchů. Aleluja.

Evangelium - Mk 12,1-12

Chytili jediného syna, zabili ho a vyhodili ven z vinice.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš začal mluvit (k velekněžím, učitelům Zákona a starším) v podobenstvích: "Jeden člověk vysázel vinici, obehnal ji plotem, vykopal lisovací nádrž a vystavěl strážní věž, pronajal (vinici) vinařům a vydal se na cesty. V určený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu od vinařů vyzvedl (podíl) z výtěžku vinice. Ale oni ho popadli, zbili a poslali nazpět s prázdnou. Zase k nim poslal jiného služebníka; tomu rozbili hlavu a potupili ho. Dalšího poslal, a toho zabili. Stejně se vedlo mnoha jiným; jedny zbili, jiné zabili. Měl ještě jednoho: svého jediného syna. Toho k nim poslal naposled; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.' Ale vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví bude naše!' A popadli ho, zabili, a vyhodili ven z vinice. Co udělá pán té vinice? Přijde, vinaře zahubí a vinici svěří jiným. Copak jste nečetli toto místo v Písmu: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné'?" Hleděli se ho zmocnit, ale měli strach z lidu; poznali totiž, že tím podobenstvím mířil na ně. Nechali ho tedy a odešli.

Komentář: Tob 1,3; 2,1a-8
Právě o slavnosti Letnic, když byla připravena hostina, vysílá otec svého syna Tobiáše, aby pozval ke stolu chudé. I mě mají Letnice, ty novozákonní, inspirovat k vyjití ze sebe!

ÚTERÝ 6. 6.

1. čtení - Tob 2,9-14

Zrak mi nesloužilů.

Čtení z knihy Tobiáš.

Já, Tobiáš, poté, co jsem v noci o letnicích pohřbil mrtvého, vešel jsem do svého nádvoří a usnul jsem u jeho zdi. Pro horko jsem neměl přikrytou tvář. Nevěděl jsem, že na zdi nade mnou jsou vrabci. Jejich teplý trus mi spadl do očí a způsobil mi bílý zákal. Chodil jsem k lékařům, abych se léčil, ale čím víc mě mazali léky, tím víc mé oči slábly bílým zákalem, až jsem zcela oslepl. Zrak mi nesloužil čtyři roky. Všichni moji bratři nade mnou truchlili a Achikar mě živil po dva roky, dokud neodešel do Elymaidy. V té době moje žena Anna konala za mzdu ženské práce. Posílala je zákazníkům a oni jí vypláceli mzdu. Sedmého dne měsíce dystru dokončila tkaní a poslala tkaninu zákazníkům. Ti jí dali plnou mzdu a přidali jí kozlíka k hostině. Když ke mně přišla, kozlík začal mečet. Zvolal jsem: "Odkud je to kůzle? Snad není kradené? Vrať ho jeho majitelům! Není nám přece dovoleno jíst něco kradeného." Řekla mi: "Bylo mně přidáno jako dar ke mzdě." Já však jsem jí nevěřil a domlouval jí, aby kůzle vrátila jeho majitelům. Červenal jsem se kvůli tomu před ní. Tu mi opáčila: "A k čemu byly tvé almužny? K čemu byly tvé spravedlivé skutky? Teď se ukázalo, jak to s tebou vlastně je!"



Mezizpěv – Žl 112,1-2.7bc-8.9
Srdce spravedlivého je pevné, důvěřuje v Hospodina.

Nebo:Aleluja.

Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.

Jeho srdce je pevné,
důvěřuje v Hospodina.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se,
dokud neuzří své protivníky ve zmatku.

Rozděluje, dává chudým,
jeho štědrost potrvá navždy,
jeho moc poroste v slávě.



Zpěv před evangeliem – Srov. Ef 1,17-18
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

Evangelium - Mk 12,13-17

Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu.

Slova svatého evangelia podle Marka.

(Nepřátelé) poslali k Ježíšovi několik farizeů a herodovců, aby ho chytili za slovo. Ti přišli a řekli mu: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš. Nehledíš na to, čím kdo je, ale učíš cestě k Bohu podle pravdy. Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne? Máme ji platit, nebo nemáme?" On však prohlédl jejich pokrytectví, a proto jim odpověděl: "Co mě pokoušíte? Podejte mi denár, ať se podívám!" Podali mu ho a on se jich zeptal: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu." A velmi nad ním užasli.

Komentář: Tob 2,9-14
Pokud budu mít Tobiášovu čistotu svědomí a poctivost, i mně budou možná blízcí vyčítat dobré skutky. Chci být i na toto připraven.

STŘEDA 7. 6.

1. čtení - Tob 3,1-11a.16-17a

Před Boží vznešeností byla vyslyšena modlitba obou.

Čtení z knihy Tobiáš.

Hluboce v duši sklíčen jsem zasténal a dal se do pláče. S nářkem jsem se začal modlit: "Spravedlivý jsi, Hospodine, všechny tvé skutky jsou spravedlivé a všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda; ty soudíš svět. Nyní, Hospodine, rozpomeň se na mne, shlédni a neodsuzuj mě za mé hříchy a za to, čím jsem se provinil v nevědomosti, já i moji otcové, kteří tak před tebou zhřešili. Neposlechli jsme tvá přikázání a vydal jsi nás za kořist, do zajetí a na smrt, k posměchu, pomluvám a potupě ve všech národech, mezi něž jsi nás rozptýlil. Nuže, spravedlivé jsou tvé četné soudy, které jsi na mně vykonal pro mé hříchy, protože jsme neplnili tvá přikázání a nechodili jsme před tebou v pravdě. Učiň tedy se mnou, jak se ti líbí, a poruč, aby mně byl odňat můj duch, abych byl vzat s povrchu země a stal se zemí. Je totiž pro mě lepší zemřít než žít, protože slyším lživá hanobení a mám velký zármutek. Přikaž, Hospodine, abych byl vzat z této tísně; vezmi mě na místo věčné a neodvracej ode mne svou tvář, Hospodine. Je totiž pro mě lepší zemřít než vidět tolikerou tíseň ve svém životě; kéž bych už neslyšel hanobení." Téhož dne se přihodilo Sáře, dceři Raguelově, v médských Ekbatanech, že i ona vyslechla potupu od jedné ze služek svého otce. Byla totiž provdána za sedm mužů, ale zlý duch Asmodeus je zabil dříve, než s ní mohli žít jako s manželkou. Služka jí řekla: "Ty sama své muže zabíjíš! Bylas už provdána za sedm mužů a ani po jednom nemáš jméno. Proč si na nás vyléváš zlost za to, že tví muži zemřeli? Jdi si za nimi, ať navěky nevidíme od tebe syna ani dceru!" Toho dne se v duši zarmoutila a dala se do pláče. Vystoupila do horní místnosti svého otce a chtěla se oběsit. Ale rozmyslela si to a řekla si: "Což nebudou pak hanobit mého otce a nebudou mu říkat: `Měl jsi jedinou milovanou dceru a ta se oběsila pro své zlé činy'? A přivedu svého starého otce se zármutkem do podsvětí. Prospěšnější pro mě bude neoběsit se, ale vyprosit si od Hospodina, abych zemřela a neslyšela už nikdy ve svém životě potupu." V tu chvíli vztáhla ruce k oknu a modlila se slovy: "Požehnaný jsi, Bože, milosrdný, a požehnané je tvé jméno navěky." Před Boží vznešeností byla současně vyslyšena modlitba obou. Byl poslán anděl Rafael, aby oba uzdravil: Tobiášovi aby odstranil z očí bílý zákal, aby ten viděl svýma očima světlo Boží, a Sáru, dceru Raguelovu, aby dal za ženu Tobiášovu synovi a zbavil ji zlého ducha Asmodea. (Mladému) Tobiášovi totiž bylo souzeno, že ji dostane přede všemi, kdo by si ji chtěli vzít.



Mezizpěv – Žl 25,2-4a.4b-5ab.6+7bc.8-9
K tobě, Pane, pozvedám svou duši.

V tebe důvěřuji, můj Bože, kéž nejsem zahanben,
ať nade mnou nejásají moji nepřátelé.
Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby;
do hanby padnou ti, kdo lehkovážně ruší věrnost.
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě,
neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování,
na své milosrdenství, které trvá věčně.
Pamatuj na mě ve svém milosrdenství
pro svou dobrotivost, Hospodine!

Hospodin je dobrý a dokonalý,
proto ukazuje hříšníkům cestu.
Pokorné vede k správnému jednání,
pokorné učí své cestě.



Zpěv před evangeliem – Jan 11,25a.26
Aleluja. Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, neumře navěky. Aleluja.

Evangelium - Mk 12,18-27

On není Bohem mrtvých, ale živých.

Slova svatého evangelia podle Marka.

K Ježíšovi přišli saduceové, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr a zanechá po sobě manželku, ale žádné dítě, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' Bylo sedm bratrů. První se oženil, a zemřel bez potomka. Jeho manželku si vzal druhý, ale i on zemřel bez potomka. Stejně tak třetí. A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Poslední ze všech zemřela i ta žena. Kterému z nich bude náležet při vzkříšení, až vstanou? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc. Až (lidé) vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. A co se týká mrtvých, že budou vzkříšeni, nečetli jste v Mojžíšově knize (na tom místě, kde je řeč o hořícím) keři, jak mu Bůh řekl: `Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův?' On není Bohem mrtvých, ale živých! Velmi se mýlíte!"

Komentář: Tob 3,1-11a.16-17a
Tobiášova krásná modlitba začíná kajícím vyznáním. Podobně volá ve svém zoufalství Sára. Místo smrti se rodí zasnoubení!

ČTVRTEK 8. 6. - slavnost Těla a krve Páně

1. čtení - Dt 8,2-3.14b-16a

Dal ti pokrm, který jsi neznal ani ty ani tvoji otcové.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Nezapomeň tedy na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, který tě vedl po velké a strašné poušti, kde byli ohniví hadi a štíři, po pustini bez vody, který pro tebe vyvedl vodu z nejtvrdší skály, který tě sytil na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali.“



Mezizpěv – Žl 147,12-13.14-15.19-20
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!

Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem:
nesdělil jim svá přikázání.



2. čtení – 1 Kor 10,16-17
Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.



Mezi 2. čtení a zpěv před evangeliem se může vložit SEKVENCE Chval, Sióne, Spasitele ...; buď celá, nebo třeba jen od slov Chléb andělský...



SEKVENCE:
Chval, Sióne, Spasitele,
chval Pastýře z duše celé
hymnami a písněmi.

Boha člověk nedochválí.
I nejodvážnější chvály
před ním úctou oněmí.

Budiž dán dík spravedlivý;
životodárný a živý
chléb dnes budiž oslaven.

Chléb, jejž u jednoho stolu
jedlo dvanáct apoštolů
z rukou Páně v onen den.

Plně, zvučně ať zní chvála,
jíž se duše rozjásala
vděkem k Bohu nad námi.

Dnes buď s láskou vzpomínáno,
jak poprvé bylo dáno
k hodům lásky pozvání.

Hostina nového Krále
novou smlouvou nenadále
končí provždy starý čas.

Místo stáří novost dýchá,
pravda pod lží neutichá,
noc ozářil prudký jas.

Kriste, slov tvých pamětlivi:
„Co já činím, čiňte i vy,“
památku tvou slavíme.

Dle tvé vůle k naší spáse
spočívá i oběť naše
ve chlebu a ve víně.

Křesťanům je pravda dána:
Chléb se stává tělem Pána,
víno jeho krví jest.

Duch nechápe, nevidí to,
co je živé víře vryto
nad řád běžných lidských cest.

Pod různými způsobami
v znameních skryt žije s námi
nejdražší dar na zemi.

Nápoj krve, pokrm těla,
v každém Krista plnost celá
přes dvě různá vzezření.

Vezmi z něho, bude celý.
Nezlomí se, nerozdělí,
nedotčen, ač přijímán.

Přijmeš ty a přijme jiný,
přijat ústy nesčetnými
trvá tak, jak byl nám dán.

Dobří, špatní přijímají,
úděl nestejný však mají,
život nebo prokletí.

Špatným smrt a dobrým žití,
hleď, jak různé mohou býti
plody téhož přijetí.

Když kněz svátost v rukou láme,
věř, že změna nenastane,
že i ve zlomečku máme
to, co celek ukrývá.

To jen tvářnost změnila se.
Svátost přetrvává v čase
v neměnné síle i kráse,
živá, věčná, zářivá.

* Chléb andělský dostáváme,
pokrm na cestu v něm máme,
jídlo Božím dětem dané,
chléb, jenž neháže se psům.

Chléb v obrazech zvěstovaný,
jako Izák v oběť daný,
Beránek obětovaný,
mana daná praotcům.

Pastýři náš, chlebe pravý,
smiluj se, vrať duším zdraví,
chraň nás, Pane obětavý,
dej nám poznat v světle slávy
věčný život v nebesích.

Všemohoucí, Svrchovaný,
kéž zasedneš k stolu s námi,
kéž jsme, Kriste milovaný,
spoludědici nazváni,
účastníky svatých tvých.



Zpěv před evangeliem – Jan 6,51
Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

Evangelium - 1 Kor 10,16-17 nebo Jan 6,51-58

Slova svatého evangelia z 1. knihy Korinťanům.

Kalich požehnání, který žehnáme ‒ není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme ‒ není to účast v Kristově těle?
Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.


nebo Jan 6,51-58:
Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

Komentář: 1 Kor 10,16-17
Dělení a lámání je zajisté bolestný proces. I v tom jsme spojeni s Kristem. Sjednoceni jsme právě v tom, že nás v tomto snažení trpí víc…

PÁTEK 9. 6.

1. čtení - Tob 11,5-17

Bůh mě stihl ranou a - hle, vidím svého syna.

Čtení z knihy Tobiáš.

Anna seděla a obhlížela cestu, kudy odešel její syn. Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: "Hle, přichází tvůj syn i ten člověk, který odešel s ním." Rafael řekl Tobiášovi, dříve než se přiblížil k otci: "Vím, že jeho oči budou otevřeny. Potři rybí žlučí jeho oči. Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůj otec prohlédne a uvidí světlo." Anna přiběhla, padla svému synovi kolem krku a řekla mu: "Opět tě vidím, dítě. Teď už mohu zemřít." A dala se do pláče. (Otec) Tobiáš vstal; klopýtal, ale došel ke dveřím do nádvoří. (Syn) Tobiáš k němu přistoupil s rybí žlučí v ruce; dýchl mu do očí, podepřel ho a řekl: "Buď dobré mysli, otče." A přiložil lék na jeho oči. Pak oběma rukama odstranil bílý zákal z koutků očí. Otec mu padl kolem krku, rozplakal se a řekl mu: "Opět tě vidím, synu, světlo mých očí." A pokračoval: "Požehnaný je Bůh a požehnané jeho veliké jméno. Požehnaní jsou všichni jeho svatí andělé po všechny věky. Neboť on mne stihl ranou - a hle, vidím svého syna Tobiáše." (Otec) Tobiáš a jeho manželka Anna s radostí vešli do domu a z celého srdce dobrořečili Bohu za všechno, co se stalo. (Syn) Tobiáš oznámil otci, že se jeho cesta zdařila a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Raguelovu, a ta že právě přichází a je blízko ninivské brány. (Otec) Tobiáš a Anna se radovali a vyšli vstříc své snaše k ninivské bráně. Když ho viděli ninivští obyvatelé, jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede za ruku, užasli. Vyznal před nimi, že se nad ním Bůh smiloval a otevřel jeho oči. Pak přistoupil k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: "Kéž vejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě k nám přivedl, dcero. A požehnaný tvůj otec, požehnaný můj syn Tobiáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu ve zdraví, s požehnáním a s radostí; vejdi, dcero!" Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive.



Mezizpěv – Žl 146,1b-2.6c-7.8-9a.9bc-10
Duše má, chval Hospodina!

Nebo: Aleluja.

Duše má, chval Hospodina!
Pokud žiji, chci chválit Hospodina,
pokud budu, chci opěvovat svého Pána.

On zachovává věrnost navěky,
zjednává právo utlačeným,
dává chléb lačným.
Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené,
Hospodin miluje spravedlivé,
Hospodin chrání přistěhovalce.

Podporuje sirotka a vdovu,
ale mate cestu bezbožníků.
Hospodin bude vládnout na věky,
tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.



Zpěv před evangeliem – Jan 14,23
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu. Aleluja.

Evangelium - Mk 12,35-37

Jak mohou tvrdit, že Mesiáš je syn Davidův?

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když Ježíš učil v chrámě, řekl: "Jak mohou učitelé Zákona tvrdit, že Mesiáš je syn Davidův? Vždyť sám David pravil v Duchu Svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: Zasedni po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele pod nohy.' Sám David ho nazývá Pánem, jak tedy může být jeho synem?" A lidé ve velkém počtu mu rádi naslouchali.

Komentář: Tob 11,5-17
Radost z uzdravení ze slepoty, radost z patření na štěstí svého syna. Mohu prosit o uzdravení rodinných vztahů a o schopnost přát štěstí jiným.

SOBOTA 10. 6.

1. čtení - Tob 12,1.5-15.20

Nyní dobrořečte Hospodiny; hle, já vystupuji k Bohu.

Čtení z knihy Tobiáš.

Tobiáš zavolal svého syna a řekl mu: "Je čas dát odměnu tomu člověku, který šel s tebou a přidat mu na mzdě." Zavolal ho a řekl: "Vezmi jako svou mzdu polovinu toho, co jsi s sebou přinesl, a jdi ve zdraví." Rafael si je oba vzal stranou a řekl jim: "Žehnejte Bohu a oslavujte ho přede všemi tvory za to, co nám učinil dobrého, abyste žehnali a opěvovali jeho jméno. Čestné je ukazovat Boží skutky a oslavovat jeho jméno. Dobré je skrývat královo tajemství, ale je čestné zjevovat a oslavovat Boží skutky. Konejte dobro, a nepotká vás zlo. Dobrá je modlitba s postem a almužna se spravedlností. Lepší je mít málo se spravedlností než mnoho s nepravostí. Lepší je rozdávat almužnu než schovávat poklady zlata. Almužna vysvobozuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo rozdávají almužnu, budou nasyceni životem. Kdo páchají hřích a nepravost, jsou sami sobě nepřáteli. Zjevím vám plnou pravdu a nebudu vám nic skrývat. Už jsem vás poučil o tom, že je dobré skrývat královo tajemství, ale je čestné ukazovat Boží skutky. Proto když ses modlil ty a Sára, já jsem přednášel a připomínal vaši modlitbu před Boží vznešeností. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé. A protože jsi neváhal vstávat a opouštět své jídlo a odcházel jsi pohřbívat mrtvého, byl jsem poslán, abych tě zkoušel. A znovu mě Bůh poslal, abych uzdravil tebe a Sáru, manželku tvého syna. Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí připraveni a vcházejí před Hospodinovu vznešenost. Nyní dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte chválu Bohu. Hle, já vystupuji k tomu, který mě poslal. Zapište to všechno, co se vám přihodilo." A vystoupil vzhůru.



Mezizpěv – Tob 13,2.6a.6b.6c.7-8
Požehnaný Bůh věčně živý.

Požehnaný Bůh věčně živý
i jeho království,
protože on trestá a smilovává se,
svrhuje do podsvětí
a vyvádí ze záhuby svou vznešeností!
Nikdo nemůže uniknout jeho ruce.

Když se k němu obrátíte celým svým srdcem a celou svou duší
a budete před ním správně jednat,
on se k vám obrátí
a už před vámi neskryje svoji tvář.

A nyní pohleďte na to, co vám učinil,
a zplna jej oslavujte svými ústy.
Velebte spravedlivého Pána
a ctěte věčného krále!



Zpěv před evangeliem – Mt 5,3
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

Evangelium - Mk 12,38-44

Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když Ježíš učil (zástupy), řekl: "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud." Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

Komentář: Tob 12,1.5-15.20
Rafaelova slova uzdravují a představují návrat ke šťastnému prožívání víry v životě. Jak potřebné pro mě, který trávím čas v přesycené, zhýčkané společnosti…

 

*****************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO / AUDIO  K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz 

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)


Konference Jak slyšet Boží hlas s Petem Greigem 
22. – 23. 3. 2024 v Praze. 

Kdy jsou Velikonoce 2024?

(1. 3. 2024) Datum Velikonoc 2024

Březnové vydání časopisu IN! pro dívky

Březnové  vydání časopisu IN! pro dívky
(29. 2. 2024) Březnové číslo časopisu IN!dívčí svět už se k vám pomalu blíží. Vybíráme několik ukázek z jeho obsahu.

Z éry komunismu je nutné se poučit

(24. 2. 2024) Výročí komunistického puče 25.2.1948. Další texty k tématu: Komunismus a socialismus, 1948...

Händel i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(22. 2. 2024) Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) se po prodělané mrtvici dostal na pokraj…

Matka zabila své dvě děti. Proč Bůh nezasáhl?

(21. 2. 2024) Právě jsem slyšela ve zprávách, že matka zabila své dvě děti. Chápu svobodnou vůli lidí,  ale proč neochránil…