Svátek Svaté rodiny – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pastýři spěchali a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích.

VSTUPNÍ MODLITBA

Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad Svaté rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Pro Izraelce bylo velmi důležité mít potomstvo – bylo to považováno za projev Božího požehnání. Bezdětný Abrám dostává příslib o potomku. Při tom se ale na něj Hospodin obrací nejprve povzbuzením: "Neboj se!" – Abrám nemá mít strach o svoji budoucnost, o trvání svého rodu. Ten bude dokonce tak početný jako hvězdy na nebi. Abrám se ukazuje jako člověk hluboké víry, protože věří Bohu pouze na základě jeho slova, a to i přes nepříznivé vnější podmínky.

Gn 15,1-6; 21,1-3

Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká."
Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu."
Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit."
Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" – a dodal: "Tak četné bude tvé potomstvo!" Abrám Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

ŽALM 105

Odpověď: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu.

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, – hlásejte mezi národy jeho díla. – Zpívejte mu, hrejte mu, – vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem, – ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! – Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, – stále hledejte jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil, – na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, – potomstvo Abraháma, jeho služebníka, – synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, – na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, – na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, – na svou přísahu Izákovi.

2. ČTENÍ

Podle listu Židům je "víra podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme". Věřit znamená také být přesvědčen, že "Bůh odměňuje ty, kdo ho hledají". Abrahám ve zkoušení této víry obstál dvakrát – před narozením Izáka a při jeho obětování na hoře. Praotec víry byl skutečně věřící – věrný svému Hospodinu.

Žid 11,8.11-12.17-19

(Bratři a sestry!) Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.
I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.
Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: ´Od Izáka budeš mít potomky.’ On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.

EVANGELIUM

I v tomto příběhu se ukazuje chudoba Svaté rodiny: v den Mariina kultického očišťování (tj. 40 dní po narození dítěte) je podána oběť chudých – pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tento starozákonní rituál dostává svůj nový obsah: stařec Simeon a prorokyně Anna mohou vidět Boží spásu – Ježíše.

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: "Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu." Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
"Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu."
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

K ZAMYŠLENÍ

Nejen Ježíšovo lidství, ale také život jeho nejbližších na zemi – svatého Josefa a Panny Marie – je třeba mít před očima. I ve stručných větách evangelia lze vidět, jak se spojují naše ohraničené lidské možnosti s velkou a laskavou mocí Boží a vytvářejí tak jedinečná díla, která slouží spáse člověka. Protože jen spása, daná skrze Ježíše Krista, dává životu jeho pozemských rodičů, Josefa i Marie, plný smysl.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 12.

1 Jan 2,3-11

Lk 2,22-35

Komentář: 1 Jan 2,3-11
Chovat se tak, "jak se choval on". Zachovávat jeho slovo, jeho přikázání, milovat svého bratra i sestru. Tím vyjadřuji, že jsem jej doopravdy poznal(a) ve svém životě.

30. 12.

1 Jan 2,12-17

Lk 2,36-40

Komentář: 1 Jan 2,12-17
Jan nás chce ujistit o naší spáse i o tom, že byly odpuštěny naše hříchy. A hlavně o tom, že jsme poznali Boha a v jeho poznávání nesmíme nikdy přestat. Chce být s námi každý den a dávat se nám poznat – znovu, hlouběji, jinak, tam, kde jsem jej ve svém životě ještě neobjevil(a)!

31. 12.

1 Jan 2,18-21

Jan 1,1-18

Komentář: 1 Jan 2,18-21
Na konci roku pohlédni s vděčností na Boží požehnání, které ti letos bylo dáno, na Boží pomoc v tvých starostech a trápeních. A děkuj, že máš "Ducha, kterého dává Svatý" a jehož požehnání tě provází tvým životem.

1. 1. Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Nm 6,22-27

Lk 2,16-21

Komentář: Nm 6,22-27
Stojíš na začátku nového roku a Boží požehnání ti jej otvírá. Bůh tě chce celým tímto rokem provázet a žehnat ti – můžeš se s důvěrou a vnímavýma očima vydat na cestu...

2. 1.

1 Jan 2,22-28

Jan 1,19-28

Komentář: Jan 1,19-28
I já mohu být tím, kdo ukazuje na Krista, upozorňuje na jeho přítomnost – ne jako karatel, ale jako zprostředkovatel, jako svědek, který se sám setkal s jeho mocí a milosrdenstvím.

3. 1.

1 Jan 2,29 – 3,6

Jan 1,29-34

Komentář: Jan 1,29-34
"Dosvědčuji: To je Syn Boží." Jsem i já jeho svědkem? Co mi brání jím být, co mám nabídnout Pánu k proměně, abych jím byl(a)?